V Rusku se v poslední době s novými dramatiky roztrhl pytel. Co jsou zač? Odkud přicházejí? Co chtějí sdělit světu?

Blýská se na lepší časy
Ještě před několika lety byste marně hledali díla nových spisovatelů na ruských scénách. Na programech všech významných divadel byla přítomna jen věhlasná jména jako je Čechov, Gogol, Dostojevskij a další. Díky nezištné podpoře zkušených autorů a neutuchající energii mladých se současné drama dostává do povědomí širšího okruhu lidí.
K tomuto pozitivnímu vývoji přispělo moskevské Centrum pro dramatiku a režii, kde dostávají šanci k seberealizaci nejen mladí dramatici, ale také neznámí režiséři a herci. Dnes je nové drama uváděno v rámci hojně navštěvovaného divadelně-tanečního festivalu Zlatá maska.

Naděje jménem internet
Problémem však i nadále zůstává, kde najít texty divadelních her mladých spisovatelů. Sbírky současných dramat jsou vydávány většinou za přispění mecenášů v pouhém tisícovém nákladu, takže rok po vydání je již není možné sehnat. Zato almanach Současná dramatika, který vychází od roku 1982, je velkou podporou autorů divadelních her. Redakce dává prostor nejen těm začínajícím, ale jsou zde také k nalezení nové hry známých nebo již zapomenutých spisovatelů.
Nejspolehlivějším zdrojem nových dramat je internet. Divadelní hry mladých tvůrců můžete nalézt nejen v knihovnách, jako je např. www.theatre-studio.ru/library, ale také přímo na stránkách spisovatelů.

Hledání nových forem
O kvalitě a smyslu současného ruského dramatu se vedou žhavé diskuze jak na stránkách časopisů, tak i na festivalech. Odpůrci nového směru vyčítají autorům krátkost textů a nedostatečný počet postav, což přisuzují absenci talentu. Kritiky tahá za uši jazyk, který je plný nespisovných výrazů, žargonu a sprostých slov. Zastánci současného vývoje oceňují, že nové drama jde s dobou a nasává do sebe nejen dnešní témata, ale i změny v jazyce a filosofii doby.
Společným zaměřením velkého množství autorů divadelních her zůstává téma ruské tradice – duše člověka. Na první pohled se zdá, že díla jsou přeplněná bolestí, zoufalstvím a šílenstvím. Při druhém pohledu však divák zjistí, že se jedná o dramata plná nehasnoucího světla – naděje, která člověka nenechá padnout do spárů krutosti dnešní doby. A tak můžeme pohlížet na současné dramatiky jako na pokračovatele Dostojevského.

A hrát to máme jak?
Opuštění tradičního rozvržení děje, kde je nezbytná zápletka a vyvrcholení, experimenty s kompozicí a hlavně aktivní přítomnost autora v díle znesnadňuje práci režiséra při uvádění současných dramat na scénu. Tyto skutečnosti osvobozují divadelní hry od nutné inscenace v divadle a dělají z nich svébytný text, který je působivou četbou.
Co to znamená pro divadlo? Výzvu k dalšímu vývoji. Režiséři se snaží reagovat na požadavky současných děl. Při inscenacích je někdy využit celý text s poznámkami a komentáři spisovatele, někdy pomáhá dotvořit atmosféru video či zvláštní světelné efekty. Ne vždy se jedná o podařené pokusy, ale snaha se cení!