Jako inspirační výkop brněnské divadelní skupiny Up the Glen posloužil podle slov členů inscenačního týmu film Jima Jarmusche Kafe a cigára především kvůli celkovému rámci jednotlivých scének, které se ve filmu objevují. Na první pohled ničím zvláštní situace – běžní lidé a jejich běžné rozhovory na běžných místech – se měly stát součástí první inscenace v angličtině založené převážně na improvizaci Coffee and Cigarettes. Koncept se nezdařil dokonale, ale show must go on…

Nová skupina Up the Glen se věnuje improvizaci a pohybu, které kombinuje dle potřeby a aktuálních nápadů. Dvojice Hana Vrtalová a Petr Holík se z různých improvizačních uskupení s úkolem pobavit a rozesmát přesunuli k čemusi jako „divadelně zaměřené improvizaci“. Někteří divadelní teoretici by nepřipustili, abych improvizaci a divadlo jako dramatické umění míchala dohromady, jelikož se dle některých zásad nejedná ani o divadlo ani o umění, ale u premiéry Coffee and Cigarettes už musím říct, že JDE o inscenaci s velkou dávkou improvizace. Neznám také další takové, kde by se rozhodli začlenit anglický jazyk a otevřít tak svůj svět i jinému spektru publika.

Jak vařili dort
Témata jednotlivých úseků představení si herci vybrali z předem nakreslených obrázků od přítomných diváků. V prvním případě z obrázku citrónu na jevišti přesložitě vzešlo zakládání nového baru, kde se prodává citronáda. V druhé polovině se hercům zalíbil obrázek plavajícího tranzistoru a skrze proces „přemýšlím až moc“ jsme se stali svědky příběhu slečny, která ohluchla, protože plavala se sluchátky v uších v bazénu, a následně hledala pomoc. Složitě vykonstruované situace se hercům nedařilo udržet a nabalovat na ně další nápady tak, aby se netočili stále kolem stejné osnovy: snažím se za každou cenu a rychle pointou pobavit. Protože se odkazovali na Jarmuschův film, musím konstatovat, že se tentokrát nepodařilo zachovat jeho myšlenku o jednoduchých, obyčejných a dennodenních situacích. Chyběla civilnost projevu, která je vlastní běžné komunikaci v životě, chyběly obyčejné obrazy lidí kolem nás, chyběly rozhovory bez emocí, co se jen tak vedou…

Citrónová a bazénová
Především na jevištním pohybu spolupracovala dvojice s pedagožkou tance Marií Adamovou. Ocenila jsem nápad pravidelného střídání dvou principů po čas celého představení: pohybového či pantomimického a činoherního. Tlesknutím herci ukončovali jednotlivé výstupy a po chvilce diváci přivykli na střídající se princip a už očekávali rozvíjející se příběh, jenž byl většinou součástí činoherních částí, anebo spíše metaforické doplnění k tématu jako součást pohybových sekvencí. Citrónová polovina naplnila tento formát o něco více než bazénová, i přes to však se vypilováním a dodržováním přechodů může do budoucna ještě lépe udržet dynamika představení. Nejvíce „pomáhalo“ světlo a zvuk, které většinou bývají jakýmsi doprovodným prvkem inscenace. Zde bych je označila za partnery herců na jevišti, jelikož vliv na samotný průběh představení byl rovnocenný. Herci se díky světlu orientovali mezi střídajícími se principy a reagovali na ně, stejně tak hudba jim pomáhala rozvíjet situace a přicházet s dalšími nápady.

Premiéra byla spíše takovou „work in progress“ a tvůrci možná potřebovali na přípravu o trošku více času. I když se v tomto případě spojili dva kamarádi, co si rozumějí a vytvořili dvojici také na jevišti, podle mne to částečně nefunguje proto, jelikož jsou si velmi podobní. Oba mají výborné nápady a originální reakce, pokud jeden táhne druhého, ale ani jeden z nich není přirozeným improvizačním tahounem. Improvizace je umění a jako každé umění chce talent, trénink a čas. Tak uvidíme… ∞


Up The Glen: Coffee and Cigarettes
Buranteatr (Kounicova 22, Brno)
premiéra 6. 12. 2017 • nejbližší repríza út 27. 3.