Nejspíš jsem příšerně zvrhlá. Když se mi nabízí inscenace o sexu a intimitě, jednoduše mi nestačí sprosté výrazy, co se občas zaseknou v replikách, ani nazí herci, či několikrát po sobě přirážející mužská pánev mezi roztažené ženské nohy. Sex je přece o prokrveném zpoceném těle, co nevzdychá, protože je to další stereotyp, ale protože musí někam vypustit tu pulsující energii a vzrušení. Sex mi byl tentokrát představen jako odsouzeníhodný, problém neřešící, stereotypní a heterácký. A holt mne to k vyvrcholení nepřivedlo.

A bylo světlo. A vznikl svět. A svět se stal báječným místem. Se zvířaty a rostlinami. A přišel člověk. A ten to nějak nezvlád.

Jako inspirační výkop brněnské divadelní skupiny Up the Glen posloužil podle slov členů inscenačního týmu film Jima Jarmusche Kafe a cigára především kvůli celkovému rámci jednotlivých scének, které se ve filmu objevují. Na první pohled ničím zvláštní situace – běžní lidé a jejich běžné rozhovory na běžných místech – se měly stát součástí první inscenace v angličtině založené převážně na improvizaci Coffee and Cigarettes. Koncept se nezdařil dokonale, ale show must go on…

Filip Teller je dynamicky se rozvíjející herec, který od absolvování JAMU nepřestává fascinovat brněnské publikum. Kromě toho, že hostuje v Divadle Bolka Polívky, Buranteatru nebo v Divadle Tramtarie, profiluje se také jako herec autorských představení. Vede vlastní divadelní pořad s hosty s názvem Tell Or Show. V březnu uvedl brněnský Buranteatr hru německé autorky Rike Reiniger Cikánský boxer, kterou Teller v hlavní roli pojímá jako herecký monolog. V prosinci máme možnost vidět její 15. reprízu.

Od představení o salónní secesní ikoně řady význačných umělců lze očekávat nejrůznější interpretace. Mladá režisérka Gabriela Ženatá v minulé sezóně zazářila zpracováním románu Na větrné hůrce pro brněnský Buranteatr. Hořela jsem tedy nedočkavostí. Udělají z Mahlerové ještě větší egoistické monstrum, než jakým skutečně byla? Nechají se dojímat silnou ženou, která se narodila do dramatické doby? Pojmou hru jako sentimentální sebereflexi staré dámy? Nebo jen jako zpověď člověka zmítaného chtíčem?

Buranteatr nedokáže zklamat. Drží si několik let čelní pozici mezi alternativními brněnskými divadly. Když tam mířím na představení, mám jistotu, že to bude skvělé. Jenže každé pravidlo má svoji výjimku. Inscenace Na větrné hůrce je totiž ještě lepší.

Politické satiry není nikdy dost. David Mamet se ve své hře Listopad strefuje do míst nejvyšších – do úřadu amerického prezidenta. Jeho hra, aktuálně uváděná v pražském ABC, je sice skoro dekádu stará, přesto stále znovu nabývá na aktuálnosti.