Jak bude Evropa vypadat v budoucnosti? Existuje naděje pro lepší zítřek? To je jen pár otázek, které napadnou každého, když se zamyslí nad dnešní situací. Pokud i vy patříte k těm, kteří na ně touží znát odpověď, pak se vám ve Staré aréně nabízí futuristický výlet do Evropy kolem roku 2060 podle Vladimira Sorokina a Pavla Gejguše skrze divadelní inscenaci Hřeby v hlavě.

Je libo absurdní sci-fi? Na mimozemšťany a kosmické lodě zapomeňte. Pouze náš kontinent, my a blízká budoucnost. Záminkou pro vytvoření Hřebů v hlavě se stala kniha Telurie od Vladimira Sorokina, ve které se ocitáme v Evropě kolem roku 2060, po dvou evropsko-islámských válkách. Pavel Gejguš, dramaturg a režisér inscenace, se nechal knihou inspirovat a na její motivy se rozhodl vytvořit divadelního představení. Ovšem mělo to svá úskalí, neboť Telurie není složena z jednoho hlavního příběhu, dělí se do několika povídek, z nichž každá se odehrává na jiném konci světa a jiným lidem. Gejguš zúžil výběr postav a do hlavní role inscenace vybral mladou dívku jménem Marujsa z továrny na plsť, kterou ztvárnila Andrea Berecková. Její příběh se stal hlavní dějovou linkou představení. Herci Šimon Krupa a Jan Chudý pro změnu během představení střídají několik rolí, jako jsou například zmutovaní lidé se zvířaty nebo homosexuálové. Poetika díla, ve které Sorokin naráží na tři velké vůdce Ruska, zůstala zachována. Nacházíme se tedy v prostředí, kde vládne ruská propaganda.

Jak již bylo řečeno, celé představení se týká příběhu mladé a naivní dívky Marusji, toužící uprchnout z nepříznivé reality. Co jí může pomoct k blaženému pocitu? Telur, jediná šance pro přežití, ale zároveň jedna z možností pro smrt. Ano, telur, respektive telurový hřeb, je jediným zdrojem energie, který však ne každému zaručuje přežití, jelikož jeho aplikace nese rizika. Ten, kdo má potenciál vlastního myšlení, umře, a ten, kdo se nechá omámit energií teluru, přežije. Gejguš nám skrze inscenaci odkrývá obraz, který se podobá dnešnímu světu, protože se dostáváme sice do budoucnosti, ale nešvary zůstávají stejné. Drogy, prostituce, bída, to vše zde figuruje. Nakonec Marusja telurový hřeb získává, ale očekávaný účinek nepřichází. V tento moment je potřeba si povšimnout, jak si Andrea Berecková pohrává s řečí těla a mimikou. Cítíme z ní vyprchávající energii a křeč. Ač již dále nemluví, s diváky přesto komunikuje skrze oční kontakt, což působí děsivě. Na závěr přichází dva homosexuálové, kteří se podobají lidem dneška. Jako by se najednou otočila světla na diváky, tito dva muži pronesou řeč s vizí pro lidi současnosti a poté užijí telurového hřebu. Tedy nejen budoucí civilizace, ale také lidé v roce 2016 mají co do činění s příběhem telurového šílenství.

Avšak nejen s předlohou, ale také s vizuální podobou jeviště si Gejguš brilantně pohrál. Pod vlivem malíře Nea Raucha vytvořil scénu plnou rekvizit ve stylu socrealismu, kde najdeme nám povědomé předměty, jako jsou oltář se zarámovanou fotkou Stalina, busta Klementa Gottwalda, náhrobní svíčky, stůl, dvě židle a lustr symbolizující skomírající světlo Evropy. Z nedostatku malého jeviště udělal přednost a využil obou bočních průchodů sálu. Hercům se tedy nabízí větší prostor, což přispívá k celkové autentičnosti představení.

Sci-fi mě nikdy nelákalo, ale Hřeby v hlavě to značně změnily. Spojením science fiction s absurditou mě Gejgušova adaptace zaujala. Pokud i vás láká, nebo naopak odpuzuje tento apokalyptický obraz našeho kontinentu, neváhejte navštívit Starou arénu, kde se Hřeby v hlavě hrají od 28. února tohoto roku. Inscenaci bude možné také zhlédnout na divadelním festivalu Next Wave. ∞


Hřeby v hlavě
Stará aréna (28. října 23, Ostrava)
premiéra 28. 2., nejbližší reprízy ne 18. 9. 19:30, čt 22. 9. 19:30 • 120 / 80 Kč