Zima, cizinci ztracení v prostoru i časové smyčce. Už popáté rozkládají dva turisté v centru Prahy mapu pobřeží Rudého moře, zoufale kroutí hlavami a máchají kolem sebe rukama. Nakonec se vydávají doprava, aby se za pár minut opět objevili zleva a celou situaci zopakovali. Déjà vu?

Ano, tak se také celá utajovaná akce uskupení Děsír (Děti sídlištní recese) jmenovala. Uskutečnila se v pátek 13. ledna v jedné malostranské kavárně a jak pro účastníky, tak hlavně pro nezúčastněné pozorovatele znamenala všedně nevšední zacyklení v sérii událostí.

Kolik cukrů lze sníst za hodinu?
Skupina ochotníků se den předem dohodla na přesném scénáři. V pátek pak předem smluvení aktéři postupně obsadili volná místa kavárny, představitelé čtyř rolí čelili venku prvnímu pořádnému chumelení letošní zimy. Celá několikaminutová smyčka se opakovala v následujícím pořadí: venku proběhla holka v červeném sportovním dresu s českou vlajkou v ruce, na to reagoval uvnitř pár svým dialogem o promeškaném sportovním utkání – konkrétně o florbalovém zápasu. Slovo „florbal“ bylo zároveň znamením pro dívku na druhém konci kavárny, která v tu chvíli shodila své výpisky loktem ze stolku na zem. U vedlejšího stolu mezitím jiný čtenář tlusté knihy hlasitě zakašlal. O chvíli později zazvonil mladíkovi u okna mobil, proběhl krátký monolog oznamující volajícímu, že „ještě chvíli tu na tebe teda počkám“. Chlapík poblíž výdejního pultíku si postěžoval na vedro a postupně se svlékl ze všech tří svetrů (při další smyčce mu zase byla zima a opět se oblékl). Jeho kamarád se po několika okamžicích zvedl od stolu, došel si k obsluze pro cukr a celý pytlík si nasypal přímo do pusy. Za pár desítek vteřin se venku objevil zmíněný pár turistů, rozložili si mapu egyptského pobřeží na okno kavárny a usilovně se snažili přijít na správný směr další trasy Prahou. Jakmile odešli, provedl kolem venkovního proskleného rohu cyklista svůj porouchaný stroj, něco na něm chvíli „šteloval“ a opět odešel. Minuty a události plynuly přirozeně, než se venku znovu objevila sportovní fanynka s vlajkou. Během hodiny se tato smyčka zopakovala několikrát.

Zadejte se!
Po třetím až čtvrtém opakování začala být situace lidem nad kávou podezřelá. Postarší manželé sedící u zdi se začali culit a polohlasem se ujišťovali, že „To se nějak opakuje, ne? Hele, on vždycky řekne to a pak jí spadnou ty knížky. Vidíš?“. Děvčata na křeslech s výhledem ven už také nemohla udržet smích, když se nad nimi přes sklo už poněkolikáté rozprostřela mapa s blankytem moře. Některých věcí si prostě nejde nevšimnout. Jak si celé to divadlo vysvětlovali tito a další lidé v kavárně, ale i venku na zastávce tramvaje, bohužel nevím. Zkuste si to ale představit sami. Zažili jste někdy něco takového? Měli jste někdy dojem, že se sled událostí opakuje, že víte, co bude následovat? Připadali jste si jako blázni?

Zmíněná iniciativa byla inspirovaná podobnou veřejnou recesí s názvem The Moebius, kterou v roce 2003 uskutečnila americká skupina Improv Everywhere. Pražský Děsír ovšem pořádá i další, podobně laděné a zajímavé happeningy. Na jaře se můžeme těšit na „čtení v metru“ a 14. února se uskuteční valentýnský průvod osamocených. Všichni nezadaní se mohou ten den v šest hodin večer sejít na Václavském náměstí „pod ocasem“ a projít se po romantických zákoutích Prahy. S trochou štěstí opustí průvod jako čerstvě zadaní.

Více informací na stránce www.desir-cz.org