Abyste vrátili diváky do kin, musíte přidat něco navíc

Ještě to není ani rok a už intenzivně láká diváky na přehlídku festivalové filmové tvorby s dobrou kávou a nabízí tak komplexní filmový zážitek v samém centru Prahy. Prostor, ve kterém zanechal nejen žárovku v logu Thomas Alva Edison, po kterém je pojmenovaný Edison Filmhub není pouze kinem, ale filmovou laboratoří, která vnímá film jako živé médium komentující kulturně-společenské dění. Příběh tohoto nevšedního filmhubu vyprávějí tři jeho zástupci, se kterými jsem si povídala v jeho kavárně v Jeruzalémské ulici.

Srozumitelnost, tvář a idea. To je důležitý pilíř pro nový projekt v jakémkoli oboru. Proč půjdou diváci do Edisonu?
DH: V první řadě je to krása, která vychází z této funkcionalistické budovy. Byla postavená v letech 1926–1930 a v podstatě až do 90. let sloužila jako trafo stanice a byla znovuobjevená Ivanem Hroncem, který se kolem ní často procházel, když jsme hledali prostor pro otevření kina. Tento prostor se naskytl jako nejideálnější místo navíc s tím skvělým bonusem, který už nese svůj autentický příběh. Budova se jmenuje Edison a příběh, společně s názvem, jsme chtěli zachovat. Vzdát jí tak zároveň čest.

Proč se budova jmenuje Edison?
DH: Není to náhoda, Thomas Alva Edison dostal pozvání, aby na otevření této budovy přijel, ale bohužel onemocněl a poslal tedy omluvný dopis, že se dostavit nemůže.

Máte tady tento dopis?
DH: Ano, máme tady jeho kopii. Idea je, aby byl v prostoru vystavený.

Co podtitul „filmhub“ nabízí?
DH: „Filmhub“ je pojem, který by měl být širší než „kino,“ protože zážitek z filmu se u nás snažíme pojímat v širší rovině. Je to centrum, kde divák k filmu dostane něco navíc a kde se filmaři a diváci potkávají a o snímku spolu debatují. Mají to být právě eventy, tématické bloky, festivaly, které mají vždy nějakou přidanou hodnotu, jakou je například diskuse s tvůrcem nebo odborníkem na dané téma. Právě tento „filmhub“ má být pilířem pro tuto identifikaci, kdo jsme a co jsme.

Logo Edison Filmhubu také stojí za povšimnutí, jaká je jeho geneze?
DH: Nejsme jen Edison, který vzdává hold Thomasu Alvovi Edisonovi, který nemá spojení jen s vynálezem žárovky, ale i s filmem. Byl téměř konkurentem bratří Lumiérových, kteří film vynalezli, ale Edison v kinematografii neviděl takový kolektivní potenciál, byl zaměřený spíše individualisticky. V logu, které vytvořil Roman Číhalík, jsme chtěli sdělit těchto více příběhů. Vícetvar žárovky, místa a filmového kotouče má komunikovat divákovi naší různorodost.

Budova v Jeruzalémské ulici, ve které nyní jsme, byla dlouho zavřená. Co tady bylo dříve?
DH: Dříve tady sídlila banka. Ale potenciál prostoru byl nevyužitý. Edison Filmhub je tedy vlastně první kino, které vykoplo banku.

Jak dlouho trval proces získání prostoru?
DH: Ivan Hronec, pilíř Edison Filmhubu, dlouho hledal vhodný prostor. Kolem této budovy častokrát chodil. Rozhodl se zajímat o její možnost pronájmu. Naštěstí nastala skvělá symbióza se správcem. Ten pro tento prostor chtěl najít někoho, kdo by z něj udělal dobré kulturní místo. Na tom budeme společně pracovat.

Mentální hygiena Aleše Stuchlého je nový formát, který se v Edison Filmhubu bude realizovat každou středu v 18.30. V čem je tento koncept unikátní, co je jeho obsahem?
MM: Dramaturgii parcelizujeme do pravidelných pořadů nebo bloků a tohle je taková vlajková loď: Aleš Stuchlý je výborný filmový kritik, známý například z pořadu Čelisti na Radiu Wave a tento jeho programový blok je kompletně programově zaštítěný jeho vkusem. Snažíme se nasazovat i koncepční filmové doubleshoty, ve chvíli, kdy to dává smysl – tedy dvě projekce, které jsou nějakým způsobem dramaturgicky propojené.

Znamená to tedy třeba šest hodin sledování filmu?
DH: Šest ne. Jestliže program začíná v 18.30 a je propojen ještě s debatou, tak zpravidla celý program končívá ve 21 hodin. Nedávno jsme uvedli hororový tandem Neutečeš a Uteč. Teď v únoru proběhl skejťácký doubleshot o tom, jak to měli tihle rebelové těžké jak v ČSSR, tak v NDR. Výběr filmů probíhá vždy tak, aby měly určitý přesah. Snažíme se přibližovat divákům společensko-politicko-reálný kontext, snažíme se shánět k filmům delegace, přiblížit kinematografické pozadí snímků. V době, kdy si můžete zbrusunovou produkci za několik miliónů dolarů pustit na Netflixu, v době YouTube a dalších podobných služeb, je potřeba k tomu filmu, kdy se nejedná o obrovské hollywoodské taháky typu Avengers, Transformers a další –ers, přidat něco navíc, abyste diváky vrátili do kin. Co se týče těch náročnějších titulů, tak cítíme, že je skutečně potřeba něco dodat. Tím se opět dostáváme k tomu, co je v tom názvu „filmhub“ v širším uchopení obsaženo.

Kinosál s denním světlem

Jaká je kapacita sálu?
LP: Kapacita je 75 míst, přičemž v případě takových projekcí jako premiéra Bídníků, která byla vyprodaná, máme přístavky až na 90 míst.

Což je velmi příjemné množství, protože spousta lidí preferuje komornější prostor, který ale často nedosahuje aktuálních technických možností.
MM: Právě proto, že je kino takto komorní, tak se můžeme specializovat na debaty a podobné rozšířené programy. Sál sice je dostatečně velký na to, aby mohl pojmout daleko víc míst, ale pro nás je klíčové spíš pohodlí, než abychom dovnitř vtěsnali o něco víc diváků. Ve chvíli, kdy film skončí, roztáhneme závěsy a tím vynikne další unikum tohoto prostoru – sám si nevybavuji, že bych někdy viděl kinosál, kterým by zvenku proudilo denní světlo. Naše idea je otevírat sál nejen filmovým tvůrcům, ale i odborníkům na různá témata. Chceme být prostorem, který je pro člověka, kterého film skutečně zajímá a film pro něj nekončí tím, že se podívá na titulky a odejde domů.

Jsou debaty určené cinefilům nebo nadšeným divákům?
LP: V případě Srdcové královny byla hostem sexuoložka Laura Janáčková. Je to film o úspěšné starší ženě, která naváže poměr se svým nevlastním synem. Tento film hodně zarezonoval na Scandi a bylo vidět, že diváci měli tendenci se o něm bavit a rozebírat ho. Stejně tak zaujal i Aleše Stuchlého. Je to velmi otevřený koncept, který nevyžaduje žádné zvláštní znalosti jak filmu, tak sexuologie anebo partnerských vztahů.

V jaké věkové kategorii jsou návštěvníci Edison Filmhubu?
LP: Nejčastěji k nám chodí lidi od 25 do 35 let. Řekněme dospělejší publikum. Je ale třeba poznamenat, že nejsme fokusovaní na určitou demografickou skupinu. Dopolední promítání, které jsme z ideových důvodů nechtěli nazvat třeba Bio Senior, tak jsme ho trochu noblesněji nazvali Matinee, což je pojem z divadelního prostředí, kde v podstatě nabízíme to, co jiná Bio Senior nabízí a to je výběr prověřených – v našem případě festivalových – filmů za zvýhodněnou cenu. Tyto projekce jsou vhodné i pro studenty, protože jsou každý den ve dvě odpoledne.

Nebo pro záškoláky…
MM: Ale to nebudeme říkat. (Tady je malý návod pro studenty Patočkova gymnázia…)
DH: Projekce zdůrazňují komplexní zážitek: v případě Matinee máme zvýhodněnou cenu, jejíž součástí je i sleva na kafe na baru.

Když sedím tady v kavárně, nelze si nevšimnout potenciálu venkovního prostoru. Co chystáte na jarní a letní měsíce, kdy bude možné prostor před Edison Filmhubem více obývat?
MM: V první řadě chystáme venkovní porady, které probíhají tak, že chodíme tam a zpátky. Těšíme se, až schody před Edisonem zaházíme polštáři. Idea je taková, že si večer po filmu zarelaxujete s pressotonicem nebo pivkem. Výhoda tohoto místa také je, že kolem nebydlí rezidenti. Bude tedy možné být venku dlouho do noci. Věříme v kultivovanost našeho publika. Projevuje se i v tom, že nemáme problém s tím, když si divák vezme sklo do sálu. Přijde nám škoda to perfektní kafe nebo víno lít do kelímku. Nechceme diváky omezovat.
IH: Každé sedadlo má malý stoleček, kam si lze cokoli položit. Většina našich filmů je také s anglickými titulky, jsme otevřeni i zahraničním divákům.
MM: I studenti Erasmu, expati nebo turisti mohou přijít na to nejlepší z československé kinematografie a užít si ho s anglickými titulky.

Estetický ráz prostoru i kavárna působí metropolitním dojmem, ideální pro kino bez hranic.
MM: Otevřenost hostům ze zahraničí se projevuje i tak, že pravidelně zveme a hostíme filmaře ze zahraničí. Teď tady byl kanadský režisér Denis Côté nebo dánské režisérky Louise Detlefsen a Louise Kjeldsen, které přijely uvést dokument Pěkně tučná sebeláska.

Kinosál je tady jeden. Je permanentně využitý?
LP: V dopoledních hodinách se tady konají školní nebo novinářské projekce, občas soukromé.
MM: Je třeba poznamenat, že naším vlastníkem je právě distribuční společnost Film Europe, která se zaměřuje hlavně na nákup filmů evropské festivalové projekce, takže máme opravdu obrovskou škálu filmů s různými tématikami a přesahy, což je pro školní projekce přidaná hodnota, která se dá napojit na aktuální probíranou společensko-vědní látku.

Takže Patočkovo gymnázium to nemá skutečně daleko…
MM: Jsme otevřeni i soukromým akcím, prostor se dá pronajmout.
DH: Spolupracujeme také s vedlejším kostelem.

Jak vypadá spolupráce kina a kostela?
MM: My tam promítáme, oni tady dělají bohoslužby. S kostelem i celým zbytkem spolku Senovážné v současnosti probíráme možnosti revitalizace prostoru před kinem a jeho úpravu v kulturně využitelné
náměstí, na kterém bude chtít kolemjdoucí zastavit a strávit čas. Domlouváme se i na velké uklízecí akci v prostoru parku před kinem, takže ve zkratce se sousedy hledáme místo, jak naše okolí posunout a vdechnout mu život.

Provoz a dramaturgie jednoho kinosálu může být osvobozující možností, jak se věnovat filmu. V čem shledáváte výhody?
MM: Tady v tomto případě přichází do hry dynamika mezi námi. Pan Ivan Hronec si samozřejmě vše hlídá, ale v určitých věcech nám dává volnou ruku a my jsme skutečně vděční za tu možnost, že si tady s tím prostorem můžeme hrát a učit se z chyb. V tu chvíli je tu skutečná výhoda toho jednosálového malého kina, kde je ta dynamika možná – když vidíme, že něco nefunguje nebo naopak, tak tomu ten program můžeme přizpůsobit.
LP: Nejsme srovnatelní s městským kinem, který program uzpůsobí podle premiér a pak jej celý měsíc odehrává. Dynamicky reagujeme na to, co rezonuje společností.

Taková filmová laboratoř.
LP: Přesně tak. Třeba o Srdcovou královnu byl velký zájem, mohli jsme ji v další běhu nasadit znovu, aby se na ni dostali i další diváci.
MM: Dalším takovým příkladem by mohlo být úmrtí pana Ivana Passera, na které jsme mohli zareagovat tak, že místo Star Wars, které už nějakou dobu běželi v kině, tak jsme se rozhodli tu jejich projekci raději nahradit intimním osvětlením. Reakce na aktuální dění je podle nás důležitá.

Je to zcela kvalitativní přístup k filmu.
DH: Chceme, aby byl v Edison Filmhubu film živým médiem, které komentuje kulturně-společenské dění. Nemá to být fastfood pro někoho, kdo rychle přijde a pak rychle odejde.
MM: Nejsme ale jen pro cinefily, jsme i pro multiplexového diváka, který má čas od času chuť si film užít ve stylovějším, komornějším a hezčím prostředí. Koncept bratří Lumiérů, kolektivní zážitek z filmu, souvisí s tím, že se snažíme ty diváky vracet do kin. V současnosti se z filmu začíná bohužel stávat právě neživé médium, které člověk sleduje doma o samotě u notebooku nebo i z mobilu, což pro nás není ta správná forma. Ve chvíli, kdy je ten film vnímaný kolektivně a vy trochu vnímáte ty reakce jako při sledování sitcomu, tak je to podle nás přeci jen o něčem jiném.
LP: Technologicky vám stále ale kino domácí sledování filmu nahradit nemůže. Máme tady vysoce kvalitní projektor od Marco, máme tady prostorový sedmikanálový zvuk a nic divákem nepohne tak, jako když se v zatemněném sále kolektivně s dalšími diváky dívá na nejnovější filmy.

Plánujete i projekce hudebních pořadů nebo filmů?
LP: Měli jsme tady nedávno recitál Jiřího Suchého.

Takže jste generačně opravdu otevřeni.
DH: Měli jsme tady také festival Struny podzimu.
MM: Pracujeme na pravidelných programových blocích, kdy by jeden z nich měl mít i hudební zaměření.
DH: V průčelí kavárny je plastika od Zdeňka Pešánka, která je tady do doby postavení tohoto domu. Věnovali jsme se i jejímu audiovizuálnímu propojení s programem, kdy studenti světelného designu z JAMU připravili interaktivní projekci, která na tuto plastiku reagovala formou videomappingu. Světlo opět pronikalo tmou, jako dle filmu Otakara Vávry.
MM: V současnosti debatujeme o propojení s festivalem Signal.

Jezdíte se inspirovat do zahraničí do kin tohoto typu?
DH: Deset let jsem žil v Londýně. Curzon a Picturehouse nastavil laťku vysoko, dá se s ní velmi těžko porovnávat, ale je to jeden z inspiračních zdrojů. Děje se tam stále něco nového.

Jaké highlighty čekají Edison Filmhub v březnu?
LP: Kromě zajímavých dílů Mentální hygieny, ze které nám roste sebevědomá diskusní platforma a na programu má zajímavé hosty, jako je Kamil Fila nebo moderátorky podcastu Buchty, se těšíme na FebioFest. Edison se stane jedním z festivalových kin a nabídneme retrospektivu fantastického japonského režiséra Kore-edy, který některé své filmy u nás dokonce osobně uvede. Určitě bych doporučil i skvěle hodnocený a oceňovaný thriller Vidíš měsíc Danieli, který byl také uveden na Scandi a který popisuje skutečný příběh dánského fotografa, kterého unesli teroristi z ISIS. Na premiéře jsme měli fotoreportérku Jarmilu Klicperovou, která fotila v Sýrii, a odborníka na Blízký východ Břetislava Turečka a ten film opravdu silně rezonuje, takže jeho návštěvu určitě doporučuji všem.