Měsíc srpen znamená druhou polovinu prázdnin i léta. Ta většinou bývá ještě teplejší než červenec, a to nejen v Praze, díky Pride. LGBT Pride, Queer Pride, Gay Pride. Česká Wikipedie také nabízí výraz „průvod gay hrdosti“. Že se vám na ten pražský nechce? Nebo se třeba ostýcháte? Tak co si zkusit pustit doma aspoň ten z roku 1984/85. Možná vás překvapí… nejen hojnou účastí horníků.

Píše se rok 1984. Seifert získává Nobelovu cenu za literaturu. Na trhu se objevují první počítače Macintosh. Alexej Pažitnov přichází s hrou Tetris. A v Anglii velí přísná premiérka Margaret Thatcher. Železná lady je trnem v oku nejen u skupiny LGBT, ale také u horníků. Za její vlády totiž dochází u havířů k vyvrcholení nepokojů. Skupina aktivistů, účastníků Gay Pride v Londýně, se rozhodne postiženým rodinám pomoci. Jak dopadne střetnutí dvou vcelku odlišných komunit?

Odpověď nabízí dvouhodinový snímek s přímočarým názvem Pride, jejž režíroval v roce 2014 nikterak známý Matthew Warchus. Osmačtyřicetiletý Brit má na filmovém kontě pouze smyšlenou dramedii Milionář, film s nevalnou reputací z roku 1999, a právě Pride. Věnuje se spíše divadelní režii. Ve svém druhém, zatím posledním snímku opět opakuje kombinaci komedie a dramatu. Vítěz Tony Award spolupracoval na snímku se scenáristou Stephenem Beresfordem a vyšlo z toho něco mnohem přesvědčivějšího než zmíněný Milionář.

Za Pride si hrdě stát
Co může snímek udělat ještě lepším, pokud nabízí přesvědčivé herecké výkony, jímavou atmosféru a zajímavý příběh? Autenticita. Beresford se totiž opíral o dějinná fakta – byť nutno poznamenat, že se na film snesla vlna kritiky za historické nepřesnosti. Těžko říct, jak to bylo, nicméně několik aktivistů z onoho roku 1984 (a následně také roku 1985) se loni podílelo na propagaci tohoto snímku.

O zmíněné skvělé herecké výkony se postarali ostřílení Bill Nighy, Imelda Staunton, Dominic West, ale také méně známí umělci. Za zmínku stojí například naprosto důvěryhodný výkon Jessicy Gunning či mladičkého George MacKaye. Velké plus dostává Pride také za cameo Russella Toveye. Pokud se někomu stýská po seriálu Looking, může si tak připomenout jednu z hlavních postav. Či zkrátit čekání na stejnojmenný film.

Dílo nominované na Zlaté glóby vrátí diváka zpět do osmdesátek nejen dobou, přemýšlením, děním, ale také hudbou. Na půlku best of 80’s by to možná i bylo. Skupiny jako Dead or Alive, The Smiths, Culture Club či Bronski Beat dělají hercům i divákům společnost po celou stopáž.

O Pride se skutečně nedá říct, že je komedií. Režisér se scenáristou spíše pracovali se silným příběhem, ze kterého vyšlo lehce úsměvné drama. Naštěstí neopomněli suchý britský humor. Uštěpačné dialogy ve smyslu „Nikdy jsem předtím lesbičku nepotkal…“, „Já zase nikoho, kdo si žehlí džíny…“ se ve filmu hojně vyskytují. Ať už máte k pochodu jakýkoliv vztah, aspoň zkuste tento snímek. Je to kus dobře odvedené práce. ∞


Pride
režie Matthew Warchus
Velká Británie, 2014, 120 min.