„Učíme milovat film.“ Motto filmové společnosti Free Cinema ve stručnosti shrnuje, čeho se v rámci svých rozmanitých aktivit snaží dosáhnout: postupně u nás etablují zatím nepříliš rozšířený obor filmové výchovy. O poselství, vizích a činnosti společnosti Free Cinema jsme mluvili s jejím dramaturgem, Jiřím Forejtem.

Projekt Free Cinema se zrodil před sedmi lety. S jakou myšlenkou iniciativa vznikla?
Úplně původní myšlenka vznikla na FAMU na katedře produkce, kde jsme s mým spolužákem projekt rozvíjeli jako praktickou závěrečnou práci. Studenti v magisterském programu mají tendenci si jako svůj projekt volit celovečerní film, my jsme se ale rozhodli přijít s půdorysem filmové společnosti, která by se profilovala v oboru filmové výchovy a práce s publikem.

Posunul se obor filmové výchovy za těch sedm let výrazně?
Myslím si, že se za sedm let odehrálo hodně. V letech 2008 až 2009 se do rámcových vzdělávacích programů dostala možnost učit volitelný předmět filmové a audiovizuální výchovy, ale tento krok nebyl podpořen oborovou didaktikou, vzděláváním pedagogů atp. Se vznikem Free Cinema před sedmi lety se shodou okolností kryje určitá oborová renesance, ale nechci tvrdit, že je to všechno jen naší zásluhou. V začátcích našeho působení jsme asi dva roky intenzivně spolupracovali s Národním filmovým archivem. Díky našemu angažmá zde vzniklo oddělení filmové výchovy. Iniciovali jsme vznik Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu, podíleli jsme se na vývoji oborového portálu filmvychova.cz, pořádali jsme řadu oborových konferencí, na kterých se postupně utvářela komunita lidí, která obor posouvá dále dodnes.

Co oboru nejvíce chybí?
Obor by mohlo o výrazný skok posunout, kdyby se začal učit na vysokoškolském pracovišti, protože potřebujeme specializované učitele. Zároveň musíme formulovat oborovou didaktiku, která by prostor oboru, který doposud vznikal zespodu díky aktivitám organizací, jakými jsou Free Cinema, Aeroškola, My Street Films nebo Jeden svět na školách, zastřešila a dala mu univerzální rámec. Pan profesor Adler, pedagog FAMU, který se zasloužil o zanesení filmové výchovy do RVP, se podílel na snahách o založení takového pracoviště na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, to se ale nepodařilo. Teď se o to snažíme na FAMU. Situace se jeví nadějně i s ohledem na složení nového vedení fakulty.

Jak by měla filmová výchova vypadat – měly by se děti učit, jak natočit film, nebo se učit o jeho dějinách a teorii?
V letech 2008 až 2009 se rozvinuly dvě koncepce filmové výchovy, které soutěžily o zavedení do RVP. Jedna byla pana profesora Adlera, který tvrdil, že by si studenti měli osvojit praktické dovednosti a z toho pak odvozovat teoretické znalosti. Vedle toho stál tým v Olomouci s Petrem Bilíkem a Pavlem Bednaříkem, kteří šli přes receptivní složku: v základu mělo stát zasvěcené diváctví a filmový rozbor. Tyto dvě koncepce se tvářily, že jsou v ideologickém sporu. Nicméně tyto dva póly nejde oddělit. Pedagog by měl mít u takto specializovaného předmětu možnost vydat se směrem, který blíže sedí jeho profilu a pedagogickým cílům, které si nastaví.

Jak konkrétně k filmové výchově přistupujete ve Free Cinema?
Náš stěžejní kurz se nazývá Jak stvořit film, jehož součástí je také teoretický cyklus Jak vidět film. Jak vidět film je suma přednášek, filmových rozborů a setkání s tvůrci. Učíme studenty, jak se na filmy dívat analyticky. V kurzu Jak stvořit film si v průběhu akademického roku projdou celým procesem tvorby krátkého filmu: od tvorby námětu, literárního scénáře, storyboardu až po natáčení a postprodukci. Lidé, kteří tak intenzivním kurzem projdou, se často dostávají na filmové školy včetně FAMU. Vedle toho organizujeme řadu programů na klíč pro filmové festivaly a v průběhu celého roku pomáháme učitelům, kteří mají zájem realizovat semináře filmové výchovy.

Jiří Forejt
Dramaturg filmové společnosti Free Cinema a lektor mezinárodního projektu CinEd vystudoval filmovou a televizní produkci na FAMU, kde dokončuje doktorský výzkum v oblasti filmové výchovy. Je spoluzakladatelem Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu. Angažuje se v příspěvkové organizaci Ministerstva kultury – Národním informačním a poradenském středisku pro kulturu, které pořádá Celostátní přehlídku filmové tvorby České vize, jejímž je programovým ředitelem.


Spolupracujete i s kiny?
Paradoxně je těžké se do kin dostat, protože spousta dramaturgů programuje bez rozmyslu z běžné distribuční nabídky. Nicméně máme dobré vztahy třeba s brněnským Artem, hradeckým Centralem, pražským Okem, Aerem atp. Tři roky jsme vytvářeli kompletní filmově-výchovný program pro cinematéku Ponrepo. Pro kina máme i nabídku inscenovaných programů pro menší děti s názvem Divadlo Činema. Snažíme se vynalézat neotřelé postupy, kterými dětem můžeme předat základní povědomí o dějinách filmu.

V čem je obor filmové výchovy pro žáky přínosný?
Filmová výchova není mediální výchova. Ta učí, jak se bezpečně pohybovat ve virtuálním prostoru, jak pracovat s informacemi, jak čerpat z různých zdrojů. Ale filmová výchova jde spíše přes kreativní a umělecké hodnoty. Mám zkušenosti s gymnazisty, kteří hodně čtou, chodí do galerií, ale na semináři filmové výchovy poprvé uvidí nějaký umělecký film – a to je pro ně zlom, který je donutí přehodnotit svůj vztah ke kinematografii. Řada dětí nicméně možnost zažít tento vnitřní přerod nedostane. Jestli chceme, aby česká produkce byla kvalitnější, abychom se naučili seznávat, že film je i umění, musíme dát studentům prostor, aby si k tomu došli.

V rámci svých aktivit jste podpořili vznik přes 60 krátkých snímků. Zaznamenaly už některé z nich festivalové úspěchy?
Jeden z našich filmů získal cenu na celosvětovém festivalu Unica. Není všeobecně známý, ale už ve 30. letech o něm Alexander Hackenschmied říkal, že je to úžasná věc. Osobně mi ale vadí, že FAMU a filmové školy obecně dávají tolik na odiv festivalové úspěchy filmů svých studentů. To je velké zjednodušení pestrého organismu, který filmová kultura představuje. Student může začít pracovat jako dramaturg v kině, které se mu podaří povýšit na novou úroveň, nebo vytvoří zcela nový festival. O zjednodušení na festivalové úspěchy ve Free Cinema nejde.

Na které své akce můžete naše čtenáře pozvat?
Plány na nadcházející týdny jsou ovlivněny protipandemickými opatřeními. Celoroční filmové kurzy Jak stvořit film a Jak vidět film se rozběhly na začátku podzimu a skočily prakticky hned do distanční formy. Nicméně překvapilo mě nasazení a přístup studentů. Jsou úžasní. Až překvapivě dobře nám fungují konzultační dílny, během kterých rozvíjíme se studenty jejich vlastní scénáře. Vedle toho nabízíme podporu distanční výuky učitelům na školách. Několik našich projektových dnů, které tradičně probíhají prezenčně, jsme uzpůsobili pro realitu dnešních dnů. Na jaře chceme otevřít workshopy, které nemohly proběhnout na podzim. Malé fotografy pro děti, Kurzy filmového herectví atp. Na jaro také připravujeme kurzy postprodukce. Obecně musím říci, že před nás tahle doba (asi jako před každého) postavila řadu výzev, na které jsme se pokusili reagovat invenčně. V uplynulých měsících jsme představili řadu online programů pro filmové festivaly – kupříkladu pro JUNIORFEST Online. Na začátku února pak vystoupíme na online festivalu umění a kreativity ve vzdělávání FUK, který pořádá Centrum současného umění DOX.

text: Eliška Charvátová