Nový snímek bratří Coenů představuje Hollywood padesátých let jako gigantickou továrnu na rozpočtově přemrštěnou a myšlenkově vyprázdněnou lidovou zábavu. Avšak je kritický pohled tvůrců upřen do filmové historie, nebo k vlastní kariéře?

Ve filmu „Ave, Caesar!“ sledujeme ředitele obřího filmového studia, který podoben vlku z ruské digihry pobíhá s košíkem a pokouší se do něj pochytat všechna vejce, které padají tu zleva, tu zprava. Stejně tak Eddie Mannix rázuje po svém rajonu, osnuje diplomatická vyjednávání s producenty, usmiřuje rozbroje mezi herci a režiséry, řeší skandály filmových hvězd a ihned je tutlá před všetečnými novináři. Eddie Mannix je pro svět stříbrného plátna „capo di tutti capi“ a dobrá víla zároveň, navíc s neúnavnou vervou maratónského běžce.

Fiktivní studio Capitol Pictures však zdaleka neprodukuje jen umění. Naopak, jeho filmy jsou jen pozlátkem, které nakynulo scénami s tanečníky, orchestrem, akvabelami, klauny a medvědy na bicyklu. Hlavním trhákem pak má být novinka „Ave, Caesar!“, biblický epos propůjčující název celému filmu, který je postaven na patosu a předražených davových scénách.

Je nutné ocenit snahu bratří Coenů ukázat zlatý věk Hollywoodu jako prostředí absurdní až tragikomické, ve kterém rozhodující slovo nemá zdaleka umělecká hodnota, nýbrž peníze a drby. Pečlivá stylizace je snad nejpůsobivější složkou filmu. Citlivě je vystižena dobová strojenost a přehrávání. Navíc hvězdy studia Capitol Pictures nepřestávají s křečovitě dramatickými pohledy a rozmáchlými gesty ani mimo natáčení, když se zapojí do pátrání po zmizelém kolegovi.

Ztratil se herec i dobré nápady
Právě únos představitele hlavní role je hlavní zápletkou. Tvůrci filmu se však pokusili skloubit dohromady lineární příběh zmizení herce se strukturou drobných epizodek z pracovního dne šéfa filmového studia. Zápletka je tedy ve výsledku poněkud upozaděna, nevtáhne, a dokonce má některé logické trhliny. Avšak na to, aby tedy převládl povídkový charakter filmu, zase snímek postrádá potřebnou dynamiku a tempo. Je to s podivem, neboť bratři Coenové jsou známi hlavně pro své prudce originální scénáře. Tentokrát jim však ujíždí jak hlavní dějová linie, tak i drobné fóry. Ty tentokrát stojí na tom, že jeden má problém s výslovností, druhý je homosexuál, třetí komunista a čtvrtou postavu si zase všichni pletou s jejím dvojčetem. Úroveň humoru se tedy bohužel svou mělkostí řadí spíše k lacinému hollywoodskému klišé, ze kterého si film má utahovat.

Toto splývání mezi vysmívaným a vysmívajícím se z určitého pohledu nabírá až děsivých rozměrů. Bratři Coenové byli vždy nezávislými a nezaměnitelnými tvůrci, kteří stvořili kultovní filmy jako „Big Lebowski“, „Bratříčku, kde jsi?“ nebo „Tahle země není pro starý“. Najednou se však zdá, že jejich všudypřítomný nadhled se jaksi vytratil a zbyl poměrně uhlazený slušňácký film, který jede po známých kolejích a je spíš pouze laskavým než provokativním, experimentálním a oduševnělým.

Velká óda na nevyčnívání
Bratři Coenové si v jednom rozhovoru pochvalovali, jaká to byla zábava, když si při natáčení „Ave, Caesar!“ postavili všechny ty absurdní scény fiktivních trháků a natáčeli tak vlastně každý den úplně jiný film. To je samozřejmě milé, ale považte, čím se tedy liší od těch režisérů, kteří udělali to samé, jen „to mysleli vážně“? Jelikož jejich vhled skoro nic nepřidává, film ve výsledku působí jako suchá přehlídka skečů a senzací.

Poselství snímku „Ave, Caesar!“ působí též trochu sladkobolně. Šéf studia Eddie Mannix překonává jednu překážku za druhou a udržuje mašinérii filmové industrie v chodu. Nad tím, jestli jeho filmy mají myšlenku nebo hodnotu, se nijak nepozastavuje. Důležité je vytrvat, alespoň dokud je poptávka, a zavděčit se těm, kdo film financují, tvoří a konzumují. Keep going. Plus nějaká víra, že je to tak správně. Když už ne z víry ve význam své práce, tak alespoň z principu. Takhle vykreslená realita tvorby filmu působí od Coenů, jako pankáčů americké kinematografie, přinejmenším strašidelně. Ale i pankáči někdy stárnou a začnou psát scénáře pro Spielberga a Angelinu Jolie.

Celkově film sám působí jako pestré, ale statické kulisy v ateliéru. Hezky se na to kouká, ale divák marně čeká, že se před tou namalovanou scenérií začne něco dít, a ono se nezačne dít nic. Působí to dvakrát tak teskně s přihlédnutím k dosavadní kariéře bratří Coenů, která je plná filmů daleko živějších, procítěnějších, plastičtějších a odvážnějších. Nezbývá než doufat, že „Ave, Caesar!“ byla od nich jen taková klukovská hra, a nikoliv konec nonkonformistického směru v jejich tvorbě. Protože oni to evidentně nemyslí zle, ale možná že to tentokrát prostě nemyslí vůbec nijak. ∞


Ave, Caesar! (Hail, Caesar!)
režie Ethan Coen, Joel Coen
USA, 2016, 106 min.