Klimatická krize do extrému? Ve filmu Brutální vedro k Zemi míří sluneční odštěpek. Za 30 let planetu buď mine, nebo ji dočista zničí. Mladý Vincent se v nelidských teplotách vydává na nepředvídatelnou odyseu.

Brutální vedro je další celovečerní debut „mladého filmu“, který měl světovou premiéru na karlovarském Mezinárodním filmovém festivalu. Zařadil se tak k počinům Adama Sedláka (Domestik [2018]), Šimona Holého (Zrcadla ve tmě [2021]) nebo Jana Foukala (Marťanské lodě [2021]). Filmaře nespojuje tematické zaměření nebo styl, ale produkční podmínky, které by ještě před 15 lety byly nemyslitelné. Skupina zručných tvůrců ale ukázala, že i ze symbolických honorářů se dají vytěžit nadějné kariéry.

Autorovi Albertu Hospodářskému je pouhých 27 let a film začal realizovat při svých studiích na katedře dokumentárního filmu na FAMU. Školu ovšem opustil a snímek dokončoval s pomocí dalších koprodukčních partnerů. Přispěla společnost Breathless film, která stála za Hospodářského výborným studentským počinem Nekyia: Vnitřní portrét básníka Hradeckého (2019) nebo filmy Adama Martince. Neméně nápomocná byla firma Nutprodukce, která dává pravidelně prostor talentovaným začínajícím tvůrcům (s rozmanitými a festivalově úspěšnými snímky jako Bratrství [2021], Oběť [2022] a Tonda, Slávka a kouzelné světlo [2023]).

Tohle je konec
Mnozí čeští producenti se naučili důvěřovat drobnějším, finančně méně zabezpečeným a divácky riskantnějším projektům. V případě Brutálního vedra ale nejde o „punk“, ale o promyšlený film, který si prošel několikaletou přípravou. Svědčí o tom zprávy Státního fondu kinematografie i ocenění scénáře od Filmové nadace Barrandov Studio. Přívlastek punkový k Hospodářskému filmu ale sedí. Označuje autorův zájem o svět a autentické cítění generace na prahu dospělosti.

Promyšlenost snímku se dá demonstrovat různými způsoby. Cítit je v jednotlivostech i z perspektivy, která bere v potaz celkovou výstavbu díla. Brutální vedro je epizodické vyprávění s odbočkami a náhodami, což vzbuzuje pocit beztvárnosti. Vincentova zeměpisná a existenciální cesta je ale pečlivě rytmizovaná. Po úvodní cestě vlakem se scenérie (a bizarní postavičky, které je obývají) střídají zhruba v osmiminutových blocích, což filmu zajišťuje příjemné tempo. Přesně v polovině stopáže Vincent násilně narazí, načež Hospodářský zvolní a nechává nás v nočních hodinách vydechnout (jako postavy, které nacházejí úkryt před slunečním úlomkem). Vincent se druhý den vzchopí, přičemž jeho cesta se stává méně spoutanou. Jak se cíl rozplývá, scény se střídají zhruba ve dvakrát rychlejším tempu než před bodem obratu. Brutální vedro je záměrně zkonstruované jako film dvou polovin – v té první protagonista potkává zvláštní existence a v druhé se jednou z nich sám stane. Pokřivený svět si Vincenta našel.

Deklarovanou promyšlenost lze možná lépe demonstrovat na konkrétní scéně. Díky natáčení v reálu a obsazení přirozených „typů“ se film opět jeví nahodile. Inscenování postav v prostoru však často ukazuje na opak. Odkázat můžeme třeba na scénu z baru, kam se Vincent uchýlí, když mu ujede autobus. V ní kamera čtyři minuty švenkuje mezi několika postavami, včetně mladé servírky, která jako by se pohybovala do rytmu hudby, která zní na pozadí. Objektiv nakonec ulpí na polodetailu štamgasta, který se svým kamarádem sdílí podivnou historku, což zase posouvá vyprávění dál. Ne všechny scény mají takto pečlivou choreografii, všechny ale charakterizuje komplexnost, která bere v potaz nastíněné motivy, konvence i fázi Vincentovy vnitřní cesty.

Smiř se s tím
Zbraní a zároveň slabinou Hospodářského snímku je pak jistá ideová rozostřenost. Film má poměrně jednoduchý syžet, kterému hloubku propůjčují až naše interpretace. Brutální vedro operuje s nejednoznačností a vybízí k tomu, abychom přemýšleli v metaforách. Jak jinak uchopit odbočky k tolika prazvláštním postavičkám? Po prvním zhlédnutí se ale nezdá, že by šlo tyto pasáže uchopit jinak než jako obraz společnosti, která se hroutí pod civilizačními nejistotami.

Sluneční odštěpek dává vzpomenout na mexický film Amata Escalanteho Divý kraj ([La región salvaje], 2016), v kterém na Zemi dopadne meteorit s mimozemskou entitou. Její přítomnost dělá lidi i zvířata sexuálně náruživými a hlavní postavy vede k sebedestruktivní spirále. Ať už se mentálně vydáme kamkoliv, Escalanteho živočišný film nabízí mnohem více příležitostí k aktivnímu přemítání. Hospodářský jako by důvěřoval, že si s materiálem poradíme, odkazy ke společenské kritice a existencialismu ale nestačí ani na skromnou stopáž 75 minut. Jinými slovy není jasné, jestli je sledování Brutálního vedra v nějakém ohledu výzva. Kdo ale hledá v české kinematografii mladickou vitalitu, měl by to v kině zkusit.

Brutální vedro
režie Albert Hospodářský
Česko / Slovensko, 2023