Také máte pocit, že se s celovečerními animáky „pro dospělé“ roztrhl pytel a vám bude opravdu silně nevolno, pokud uslyšíte další Wall-e? Pixar to možná skutečně přehání se snahou vyždímat z unavených pracujících slzu dojetí nad balením popcornu, já se však nyní chci bavit o animaci úplně jiného rázu. A to doslova sebevražedného.

Obchod pro sebevrahy natočil Patrice Leconte podle stejnojmenného románu Jeana Teulého. Stejnojmenného, nikoli však se stejným obsahem. Při premiéře distributoři prohlásili, že si přáli dostat na plátno nějaký pozitivnější snímek a konečně se to povedlo. Ano, bez ohledu na název. Pozitivní ladění se vydařilo zejména díky odpoutání od původní předlohy a Leconte, nehledě na francouzský šarm a humor, dovedl film k mírně amerikanizovanému happy endu.

Sebevraždy na večer
Obchod pro sebevrahy je animovaný, o něco kratší než celovečerní film, a přesně to je skvělé. Díky propracované kresbě vyniká celkové kouzlo pochmurné atmosféry tak, jak by to nikdy nebylo možné u filmu s živými herci. Navíc oko potěší kreslená animace, žádné 3D generované počítačové postavičky.

Děj by se dal celkem snadno nahlížet jako metafora nálady společnosti uprostřed finanční krize. Šedé, pošmourné město, ve kterém po ulicích chodí lidé s odevzdanými výrazy a snaží se přijít na způsob, jak nejlépe spáchat sebevraždu. Jediný podnik, který vzkvétá, je malý rodinný krámek, který nabízí pomůcky pro všechny možné druhy účinného odchodu ze světa – oprátky, jedy, plynové masky, či dokonce samurajské meče pro statečné. Je libo opustit svět s milovanou osobou? Skvělé, je tu akční valentýnská nabídka – sebevražda pro dva.

Trocha optimismu
Jak známo z ekonomie, pokud má někdo na trhu monopol, a poptávka dokonce mírně převyšuje nabídku, je finanční situace zkrátka nádherná. Rodinný krámek proto prosperuje až do okamžiku, kdy se majitelům narodí syn, který se celou dobu směje. Od tohoto okamžiku začíná narůstat hladina celkového optimismu a elegance pochmurného humoru bledne. Špatně, nebo dobře? Je filozofickou otázkou, zda by měl film udržet stejné ladění jako od začátku a skončit nějakou nezaměnitelnou černohumornou hláškou, nebo naopak je dobře, když se překlopí do mnohem veselejší roviny a na místo sebevražd přijdou palačinky? Pokud by to měl být scénář průběhu finanční krize, je odpověď asi zjevná. Jinak je názor na divácích, za sebe přihazuji, že mi dávka pozitivity na závěr celkový dojem rozhodně nezkazila. Vřele doporučuji.

Obchod pro sebevrahy (Le Magasin des suicides)
Francie/Kanada/Belgie, 2012, 85 min.