Všichni si s sebou neseme nějakou vágní představu o tom, co značí konvenční film. Výjimečné dílo se ale automaticky nenachází na opačné straně spektra. Událost režisérky a scenáristky Audrey Diwanové ukazuje, jak svěží a naléhavý počin může vzniknout s pomocí jen několika deformací tradičního schématu.

Třebaže se téma zdá fádní, styl filmu může být značně nekonvenční. Kdyby vás někdo požádal, ať mu Událost převyprávíte, těžko byste popisem synopse podchytili její výjimečnost. Ať už to nazýváme jakkoli – téma, děj, zápletka, obsah –, tato složka nedokáže komplexně postihnout klady filmu. Téma je uměle konstruované a pro kvality filmu mnohdy vedlejší. Je nesmysl, abychom na něm (a na poselství, které z něj vypreparujeme) zbytečně lpěli.

It’s a Sin
Konvence nevnímáme jen my. „Střeží“ také filmařské praktiky. Jsou učené a tvůrci v různé míře vstřebávané. Některé při projekci snadno zpozorujeme, jiné jsou ale subtilnější. Ustálené stereotypy současných uměleckých snímků bývají poměrně čitelné. Obzvlášť, pokud se jedná o narativní počin, který konfrontuje víceméně bezbranné a psychologicky komplexní postavy s nějakým aktuálním tématem.

Narušovat konvence je risk, ale v ekosystému evropského uměleckého filmu a áčkových festivalů je nějaká forma ozvláštnění obvykle vyhledávána. Je skvělé, že i pro diváky seznámené s uměleckým stylem současných dramat, nabízí Událost něco víc.

Pro Audrey Diwanovou je Událost, adaptace románu L’événement (2000) od Annie Ernauxové, teprve druhým dlouhometrážním snímkem. Protagonistkou je francouzská středoškolačka Anne, jejíž život zkomplikuje nečekané těhotenství. Ačkoli by chtěla podstoupit interrupci, zákony v období páté republiky Charlese de Gaulla jí to neumožňují. Řešením je pouze nelegální zákrok, a to pod hrozbou vězení. Film měl premiéru v Benátkách, kde obdržel nejen nejvyšší ocenění Zlatého lva, ale i cenu sdružení Mezinárodní federace filmových kritiků.

Jednou z nejcitelnějších složek filmového stylu Události je její zacházení s prostorem, délkou trvání záběru a barevností. Film byl ve velké míře snímán v dlouhých záběrech s malou hloubkou ostrosti, ve kterých je protagonistka často jen jedinou zřetelnou osobou. Toto spojení je samo konvencí současného uměleckého filmu (samozřejmě je jen jednou z mnoha, přičemž sama nikdy nekonstituuje „umění“) a svou extrémní formu našlo v tvorbě Philippa Grandrieuxe nebo Lászla Nemese. Díla těchto režisérů také dokazují, že kombinaci stylistických prostředků lze napříč filmy užít k úplně jiným účinkům.

Velká nádhera
Kameraman Laurent Tangy v Události primárně evokuje hrdinčino vnímání – neostré okolí protagonistky je čitelnou metaforou stavu mysli, kdy nás krizová situace „převálcuje“ a nutí nás vykonávat každodenní rituály bezmyšlenkovitě a roboticky. Zatímco tato funkce není novum (viz Saulův syn /2015/ zmíněného Nemese), Událost krizovou situaci nehalí do depresivních desaturovaných barev. Naopak jde o film, který nadšeně využívá výrazných barevných tónů.

Barvy zde tedy nejsou nositeli významů, ale ornamentem, který oslovuje jinou část našeho vnímání. Místo toho, abychom hledali, jak se barvy vztahují k situaci hrdinky nebo k společnosti Francie 60. let, působí na naše nefiltrované a interpretacemi nezatížené estetické vnímání. Dominují kombinace modré a žluté nebo oranžové, o jejichž účincích na lidské vnímání bylo už napsáno mnoho. Barev je také užito coby vodítek v prostoru – i přes dlouhé záběry a nízkou hloubku ostrosti jich Diwanová s Tangym dokážou skvěle využít k potřebnému důrazu. Kdo se na to cítí, může Událost uchopit jako hru, u které můžeme sledovat, kdy a koho vpustí do hloubky ostrosti, co můžeme vyčíst ze zadních plánů a jakým způsobem spojuje barvy.

V tomto kontextu se dá pochopit, že Diwanová činí z ústřední herečky Anamarie Vartolomeiové skoro až éterickou bytost. Vzpomínky na role Anny Kariny z 60. let vyvstanou téměř okamžitě. Její účes, lesklá modrá halenka a gestikulace nemají daleko k ikoničnosti. Ve filmu, který tematizuje interrupci a sociální útlak, je to, chce se říct, nekonvenční.
Výsledný film záměrně mísí přístupnost a nepoddajnost. Zkrátka nám dává příležitosti, abychom o jeho konstrukci přemýšleli. Zároveň se nejedná o feministický statement ani učebnici sexuální výchovy. Film vzdoruje emocionálním apelům, s jakými se o těchto tématech často natáčí. Zápletku s nechtěným těhotenstvím nevnímá jako spor dítě vs. kariéra, ale jako boj s novým a kulturně konstituovaným životním smyslem. Avšak barvitou a eklektickou Událost žádné téma nikdy plně neovládne.

Událost
režie Audrey Diwan
Francie, 2021