Mladý sovětský filmař s mezinárodním renomé přijíždí do Mexika natočit další výpravný film. Nejen kvůli tequile se mu ovšem počne hroutit půda pod nohama a on se zaplétá do nástrah, které čekají na každém kroku i v jeho vlastních myšlenkách a touhách.

Sergej Ejzenštejn platí za jednu z nejdůležitějších osobností v dějinách kinematografie. Svým snímkem „Křižník Potěmkin“ (1925) položil základy filmové řeči, které dodnes vnímáme jako neodmyslitelné součásti kinematografické tvorby. O jeho dílech vyšly stohy knih, avšak život tohoto tvůrce je dodnes plný otazníků. Nový film Petera Greenawaye „Ejzenštejn v Guanajuatu“ je malou exkurzí do mysli onoho slavného režiséra. A to exkurzí, která se spíše než suchému výkladu podobá jízdě na horské dráze.

Děj filmu se odehrává v roce 1931. Ejzenštejn je doma vyzdvihován jako hrdinný agitátor revolučních myšlenek, v cizině zas oceňován jako virtuóz moderní kinematografie. Ale jak málo stačí, aby se mu celý svět obrátil naruby. Stalin ho označí za dezertéra, americká finanční podpora se zastaví, a aby toho nebylo málo, objeví se na scéně další postava. Švihácký mexický průvodce, který filmaři odhalí krom města Guanajuato i utajená zákoutí jeho vlastní sexuality.

To, že si Ejzenštejn pořídí milence, samozřejmě jen dráždí vrchnost, zatíženou předsudky. To vám totiž byla jiná doba. Jen škoda, že stejný strach, živený z nejvyšších pozic, zapříčinil i nevoli ruského státního filmového fondu, který film „Ejzenštejn v Guanajuatu“ odmítl podpořit. Inu, nedá se nic dělat, pane Putin. Je na čase si přiznat, že největší filmař ruského panství byl gay.


Danse macabre
Filmový Ejzenštejn je vykreslen jako osoba vpravdě excentrická, impulzivní a fascinovaná vším, co ji obklopuje. Není to jen pan režisér, který moudře kýve hlavou, ale napůl šílený cizinec z jiné planety, pro kterého je každá tvář, každá oprýskaná zeď i ztemnělá ulička hodná pozornosti a úžasu. Pro celkový ráz filmu je velice výstižná jedna z prvních scén, ve které se Ejzenštejn opije v místní nálevně a potom jen náměsíčně vrávorá městem a jako filmová kamera poulí své zraky na každý detail ulice, která se vlní pod jeho nohama.

Čili nejen že sledujeme hlavní postavu, ale sledujeme i okolí jejíma očima. Ona tendence opájet se obrazy tohoto světa je zřejmě nakažlivá, a tak se ve filmu „Ejzenštejn v Guanajuatu“ vlastně stírá hranice mezi filmem Greenawaye a fiktivním autobiografickým filmem Ejzenštejna. Objevují se divoké asociativní střihy, důmyslné detaily i davové scény, stejně jako v tvorbě sovětského režiséra. A samozřejmě experimenty. Skutečný Ejzenštejn v roce 1925 navzdory zajetým pořádkům pracoval s pohyblivou kamerou a natáčel převážně exteriéry, jeho filmový protějšek je na plátně v roce 2015 zas obklopen rozličnými efekty a inovacemi. Barevnost je ozvláštňována filtry, občas se v rozdělených polích objeví více záběrů najednou a nezvyklý přístup ke snímání prostoru občas navazuje až závrať. A to všechno s hravostí a osobitostí Ejzenštejnovi vlastní.

Realismus nechme pokrytcům!
Nutno podotknout, že takto navazovat na tvorbu filmového velikána má režisér filmu „Ejzenštejn v Guanajuatu“ plné právo. Peter Greenaway je Ejzenštejnem posedlý téměř celý svůj život: sbírá všechnu korespondenci, dokumenty a publikace, ba dokonce objíždí místa, na kterých Mistr pobýval. Ve filmu pak používá hojnost historických záběrů a fotografií, dokonce i Ejzenštejnovy ludické kresbičky, které za jeho pobytu v Mexiku vznikly.

S touto důkazní jistotou však Greenaway nezkonstruoval realistický příběh, ale počin halucinogenní a hravý. Jak sám říká: „Co to sakra je realismus a proč se jím vůbec obtěžovat? Od realistické tvorby je tu leda tak Bůh, ale proč se ho pokoušet imitovat?“ Greenaway obecně rád pokřikuje, že film je mrtvý a veškerá kinematografická produkce je jen ilustrovaným textem, nikoliv filmem. Ne náhodou proto sáhl po Ejzenštejnovi, v jehož době byl pohyblivý obraz ještě relativně mladou senzací, jejíž možnosti testovaly první generace průkopníků naprosto beze studu.

Greenaway se pokouší tento přístup znovu vzkřísit a s ním i tlející filmové médium. A daří se mu to. Ne každý sedmdesátník dokáže natočit film, ve kterém je tolik novátorství, mladického zápalu a experimentů. A hlavně filmovosti samotné. Režisér se tedy zdaleka nepokoušel o dokument, ale spíše o přenesení své představy Ejzenštejnova charakteru. Ve všech ohledech. Představit tohoto výrazného tvůrce nikoliv jako postavu příběhu jednoho života, ale jako člověka, který se předvádí, vtipkuje, tančí, obnažuje se, pije, huláká, zvrací, souloží a miluje.

Mezi starší svého kmene
Hlavním impulsem pro vznik scénáře byl předěl mezi ranou tvorbou Ejzenštejna a jeho díly po mexické anabázi. Co všechno musel tvůrce zažít a prožít, že se jeho autorský rukopis proměnil a na pozadí napjatých vřav a agrese začaly v jeho filmech vyvstávat i citlivější a empatičtější roviny? Přijel z Mexika vůbec stejný člověk? Greenawayův snímek je vlastně záznamem domnělého přechodového rituálu, který Ejzenštejn mohl prožít. Příjezdem do Guanajuatu ukončuje dosavadní etapu svého života a vstupuje do fáze přechodné. Do jakési sféry mimo čas a prostor, ve které ještě není svým budoucím já, ale již ani tím minulým.

Antropolog Victor Turner tento jev nazývá „liminální fází“, momentem přechodového rituálu, ve kterém platí docela jiná pravidla, všechny známé pořádky se mění a invertují. Typicky tuto fázi provází symboly smrti, které zdůrazňují ono vykročení zcela mimo tento svět. Symbolický konec, který musí zákonitě nastat, aby mohl přijít nový začátek. Divák je postaven pouze před tento proces přechodu. O Ejzenštejnově minulosti zazní jen vzdálená data a o budoucnosti, do které na konci filmu směřuje, lze jen spekulovat. Film zachycuje jen zkoušky a démony, které před Ejzenštejnem vyvstávají, ztrátu rovnováhy, jistot a dokonce i panictví.

Příběh „Ejzenštejna v Guanajuatu“ je natolik podepřen historickými daty, že nemůže jít o lež. Ale přitom zůstává filmem, hrou, stylizovanou osobitou podívanou, která nemůže být ni záznamem skutečnosti. Je to karnevalový rej, šamanská seance, odysea, vykročení z reality. Je to rituál, který stojí za to absolvovat. ∞


Ejzenštejn v Guanajuatu
režie Peter Greenaway
Mexiko / Nizozemsko / Finsko / Belgie / Francie, 2014, 105 min.