Jak strávit 72 dní a nocí na místě, které je neslučitelné se životem? Jaké myšlenky napadají člověka, který je se svými druhy odsouzen k pomalé smrti? A jak si uchovat naději? Španělský snímek Sněžné bratrstvo, který vychází ze skutečných událostí, si pokládá skutečně těžké otázky. Z námětu, který nabádá k megalomanii, patosu i exploataci, tvůrci umně stvořili silné drama s prvky thrilleru.

Let Fuerza Aérea Uruguaya 571 se 13. října 1972 zřítil v argentinské části andských velehor. Na palubě byli členové ragbyového týmu, jejich příbuzní a přátelé. Třetina pasažérů zemřela v den pádu, zbytek se musel vyrovnávat nejen se zraněními, ale také s nehostinným podnebím ve výšce 3500 metrů nad mořem. Po osmi dnech čekání ze zpráv v rádiu zjistili, že bylo pátrání odvoláno a svět je považuje za mrtvé. Pak přišly další pohromy…

Andský sestup
Barcelonský rodák Juan Antonio Bayona měl příběh pasažérů letu 571 v hledáčku přes deset let. Zrovna dokončoval svůj první anglicky mluvený snímek Nic nás nerozdělí (2012), když zakoupil práva ke knize Pabla Vierciho, která také dala Sněžnému bratrstvu jeho název. Dá se předpokládat, že mnoho prostředků do značného rozpočtu 65 milionů eur poskytla společnost Netflix, která film distribuuje do obývacích pokojů všude po světě.

Podle zveřejněných dat z prvních dvou týdnů víme, že pro Netflix jde o mimořádný úspěch, neboť Sněžné bratrstvo zdolává žebříčky sledovanosti všude po světě a dává o sobě vědět i ziskem severoamerických filmových ocenění, které obvykle za oceán nepohlížejí. Jazykovou bariéru evidentně neguje klasické pojetí vyprávění, jehož ohrané finesy jsou dobře skryty. Více než triumf reklamy jde o triumf filmařů, kteří k velké harmoničnosti zmobilizovali staré prověřené nástroje, a to možná ještě přesvědčivěji než předchozí film o stejné události – americké Přežít (1993) režiséra Neila Marshalla.

První noc po nehodě přežilo 28 osob. Filmaři se pro každou z nich snaží najít alespoň jednu chvíli, kdy vynikne její příběh. Tyto momenty jsou takticky umístěny v proudu vyprávění, aniž by škodily nastavenému tempu. Hlavně v první polovině stopáže může být orientace v postavách těžká (podobný věk, fyziognomie a tělesné dispozice ragbyových hráčů tomu nepomáhají), snímek nás ale pozvolna seznamuje s jedinci, pro které chystá důležitější scény. Pomáhá také návodný mimoobrazový komentář přeživšího Numy (Enzo Vogrincic), který má nejblíže k hlavnímu hrdinovi. Z hlediska soudržnosti si s velkým počtem postav poradil Bayona výtečně – podstatu všech situací lze totiž snadno pochopit i bez bližší znalosti protagonistů.

Člověk míní, Bůh mění
Bayona klade velký důraz na realismus. Nejde mu tolik o vazbu na náš skutečný svět, jeho podmínky nebo chování postav, ale spíše o faktografii. Pomocný štáb například natáčel na skutečném místě nehody. Film se také detailně drží souslednost všech dílčích událostí a titulky v obrazu nás přehledně informují o aktuálním dni i o jménech zemřelých. Pro vyprávění je stále přednější soudržnost, co ale vedlo Bayonu a tým čtyř scenáristů k těmto tendencím?

Možná šlo o obranu proti senzachtivosti, která provázela první zprávy o tragédii a také mexickou filmovou adaptaci Supervivientes de los Andes (René Cardona Sr.) z roku 1976. Symbolem události se totiž stal zoufalý kanibalismus přeživších (aniž by se uchýlili k násilí). Bayona tuto skutečnost neignoruje, věci ale nahlíží v kontextu, a právě směšně malé zásoby jídla, ubíhající dny a častá úmrtí rozhodnutí ospravedlňují. Lidský duch je pro režiséra mnohem důležitější než maso a krev. Slušnou část stopáže zabírají metafyzická rozjímání, přičemž není jasné, zda je jejich občasná naivita daná prostotou hrdinů, nebo tvůrců. I v tomto případě slabší místa zahlazuje tah zkušeného vypravěče, jenž chápe, že tyto scény musí být vhodně dávkovány.

Samostatnou entitou, které je ve filmu věnován zvláštní prostor, je pochopitelně také příroda. Nevede s protagonisty boj, jak to bývá v mnohých snímcích o přeživších, které ji často dávají krvelačnou zvířecí tvář. Ve Sněžném bratrstvu je ledová poušť zdrojem nekonečné síly a desítky přeživších jsou v ní jen malými zrnky. S podobně všeobjímajícím pojetím se setkáváme například v počinech autorského režiséra Terrence Malicka (Nebeské dny, Strom života). V obou pojetích je člověk jen červ v kosmu – zatímco u Malicka je ale vesmír křesťansky milostivý, ten Bayonův své červy klidně pohřbí, jak prezentuje děsivá scéna sněžné laviny.

Sněžné bratrstvo neřeší problematiku, která by současný svět nějak pálila. Tematicky ani stylisticky není „progresivní“. Důraz na zvířecí prvky v nás, které nám pomáhají dennodenně žít, a sofistikovanost, která nás dělá člověkem, jsou ale mocná kombinace. Mít předplatné Netflixu má tento měsíc smysl.

Sněžné bratrstvo
režie J. A. Bayona
Španělsko, Uruguay, 2023, 144 min.