Lovecká komedie Stovky bobrů aktivuje mozkové závity nezatížené kulturními a společenskými konvencemi. Proto bude i za desítky let stejně zábavná jako dnes. Tornádo gagů odkazuje k tomu nejlepšímu z historie hraných a animovaných grotesek.

Veřejně deklarovaná nezávislost bývá v americké kinematografii často synonymem pro tzv. indie projekty, kterým ve fázi produkce nepomáhají studioví giganti. I tak mohou být velmi drahé. Konglomeráty a tvůrci indie filmů jsou navíc propojení na mnoha úrovních a velcí distributoři se jich s radostí ujímají. Dnes je tak nezávislost spíše reklamní label. Opravdu nezávisle produkovaný celovečerní film, který se dovolává metod undergroundu nebo amatérského filmu, je v kinech (natož českých) vidět málo. Je naším milým potěšením zvěstovat, že se pro jednou urodilo.

Smích obchází Wisconsin
Mike Cheslik a Ryland Brickson Cole Tews, kteří Stovky bobrů natočili, pocházejí z amerického Wisconsinu. Severoamerický stát toho ve světové kinematografii mnoho nezanechal, nezávislá tvorba tam ale poslední dobou sílí, a to nejen díky populárním internetovým recenzentům a bavičům ze společnosti Red Letter Media. Cheslik a Tews spolu natočili už krátký film L.I.P.S. (2016) a celovečerní mikrorozpočtový snímek Příšera z Michiganského jezera (2018), s kterým objížděli lokální fanouškovské festivaly. Stovky bobrů jsou mnohonásobně dražší a propracovanější, v kontextu americké tvorby jsou přesto komicky levným špásem. Ani opravdová nezávislost nezaručuje vznik hodnotného outsider artu. Od dob videopůjčoven vede linie nezávisle produkovaného odpadu až k současným streamovacím službám. Přístup do-it-yourself ale v kinematografii jednou za čas přinese zjevení. Obdivný pohled je u Stovky bobrů na místě.

Hlavní hrdina Jean Kayak (zmíněný scenárista, producent, herec a kaskadér Tews) nás poprvé uvítá coby vlastník velkého sadu s nekonečnými zásobami jablečného moštu. Neštěstím ale o všechno přijde. Aby přežil, vydá se Jean do místních lesů. V nich potkává nejen dívku svého srdce a jejího nepřejícného otce, ale i místní faunu – zajíce, ryby, vlky, mývaly a nadprůměrný počet bobrů. Jestli se v komediích obecně smějeme nedobrovolnosti změny, která někoho stíhá, Stovky bobrů jsou jejich vyčerpávající sbírkou.

Radost z ryzosti
Vytrvalost a nadšení, které patří k přístupu do-it-yourself, také není recept na kvalitní film. V případě Cheslika a Tewse je ale evidentní příprava, plány a znalosti filmové historie. Zbystřit by měli všichni esencialisté filmového média, kteří vzývají jeho schopnost zaznamenat pohyb a rytmus. Z nejzákladnější a nejcennější vlastnosti kinematografie těžily už počiny na počátku minulého století, následně také legendární grotesky a frenetické animované počiny série Looney Tunes (obzvlášť ty od režiséra a animátora Texe Averyho). Nikdo z nich ale nedostal možnost řetězit vtipy s takovou kadencí. Do komediálního kánonu ale Stovky bobrů neřadí jen kvantita gagů, ale i přesnost jejich provedení.

Jelikož jde o film nemluvný (tedy se zvuky a hudbou), gagy spoléhají na tělesné dispozice herců a kaskadérů. Tews je v ústřední roli ve svých gestech a obličejové mimice tak brilantní, že se lze dovtípit, že většina scén vznikla až na základě jeho schopností. Absurditě fyzického humoru je dosaženo i legračními hadrovými převleky, do kterých se vsoukali představitelé zvířat. Většina scén se navíc natáčela bez zeleného pozadí a herci si tak nespoutaně poskakují skutečnou sněžnou krajinou, což fyzikalitě velmi pomáhá. Velikostí nejčastější záběr je pak celek, ve kterém bláznivé kousky vidíme napřímo a bez triků. Na ranou éru kinematografie upomínají naivní obrazové kompozice, v nichž postavy sledujeme v dáli z boku nebo čelem k nám. (Že jde o záměr, ukazuje scéna rvačky z posledního dějství, která je zase s cílem co největší brutality koncipována úplně jinak.)

Nejvíce ale snímek vyniká, když gagy rozvíjí a kombinuje. Stovky bobrů začínají jako groteska s množstvím rozmanitých gagů. Postupně lze sledovat, jak se vtipy navracejí v nových kontextech. A pokud se pak zdá, že se jejich potenciál už vyčerpal, tvůrci je dokážou ještě mnohokrát bombasticky ozvláštnit. Metafora sněhové koule, která na sebe nabaluje další sníh a již už ve spojení s filmem užilo několik kritiků, je zcela přesná. Komický efekt ještě znásobuje absurdní logika celého fikčního světa, která všem místům, věcem i živým tvorům striktně předurčuje funkci i schopnosti. (V tomto ohledu je přiznaná zase inspirace videohrami.)

Česká premiéra na Festivalu otrlého diváka byla skvělým tahem. Hrubá tělesnost filmu se nás přímo dotýká – kulturní nánosy odsouvá do pozadí – a právě na „Otrlákovi“ je zvířeckost a dětskost velmi vyhledávaná. Stovky bobrů jsou film bezčasé a bezbřehé geniality.

Stovky bobrů
režie Mike Cheslik
USA, 2022, 108 min