Pankáči pomáhají. Dětem – i psům z útulků. Ať už výtěžky z koncertů LaFest na podporu dětských domovů, nebo i akcí Help to pejskové fest. Ta se uskutečnila 17. února v Rock Café.

V zimním období je hladina hudebních vod celkem poklidná, a tak srdce zaplesá s každým pořádným punkovým rytmem. Byl by to jen další slušně vydařený festival, nebýt charitativního podtextu celé akce, který dal večeru další rozměr. Kapely, které se sešly na jednom pódiu, měly společný cíl – podpořit Nadaci Robin. Všechny tak zahrály bez nároku na honorář.
Letošní čtvrtý ročník jsem měla trochu zkreslený, protože jsem si z bezpečnostních důvodů vzala staré brýle s nižším počtem dioptrií. Udržet si místo v kotli totiž bývá občas heroický výkon.

Někdo pod kotel přikládá, jiný se v něm vaří
Před vstupem do klubu postávaly spousty číratých postav, které se rozehřívaly prvními alkoholovými doušky. Já jsem se dostala dovnitř před osmou hodinou, právě ve chvíli, kdy na pódiu hráli benešovští ATD moji oblíbenou písničku Já už mám dost. S touhle partou jsem do té doby měla tu čest jenom na bandzone, a tak jsem se hned zvědavě zaposlouchala.

Moc jsem si jich však neužila a už přišla hvězda večera, legendární N.V.Ú. Začínali v půl deváté, předtím jsem se ještě odebrala ven naladit se na správnou vlnu. Je to tradice, kdy je čas na pokec a taky na povzbuzení.

I přes brzkou hodinu se již od začátku vytvořil před pódiem kotel. N.V.Ú. nešetřili hity současnými i minulými. Jelikož nemám ráda kapely, které návštěvníky povzbuzují k tleskání a nesmyslným výkřikům, byla jsem spokojená, že tohle nemají zapotřebí. N.V.Ú., působící na české punkové scéně už dvacet pět let, si nemusí nijak snažit získávat přízeň a pozornost, ale zaujmou prostě a jednoduše svojí nezdolnou energií a skvělými texty. Zkrátka perfektní začátek, který mě dostal do varu.


Poté se chystala zahrát ústecká Houba, která zde měla pokřtít společné CD s písničkářem Tomem77, čehož jsem se ale nezúčastnila, jelikož tuto kapelu nepreferuji. Raději jsem si šetřila síly na posledního v řadě – Nežfaleš. Na ty jsem už opět byla na startu v prvních řadách. Večer vyvrcholil osvědčenými hity ve stylu „se Ségrou na Halucinogenu Opouštíme Paříž“, při kterých zpívalo i publikum. Těšila jsem se na disko-punkovou partu Melody Boys, která zde měla oslavit páté výročí svého vzniku, což ale z blíže neuvedených důvodů neproběhlo.

A jak večírek dopadl? Skvěle. Všichni se pobavili, vybraly se peníze pro dobrou věc a nikdo z přítomných tím nijak závratně nezchudl. A já? Já se vžila do pocitů zmíněných pejsků až příliš – neměla jsem s sebou páníčka a nakonec jsem se zatoulala. Nad ránem mě probudil řidič na konečné v Brandýse nad Labem s radostí, že už mu prý dlouho v autobuse nějaká pěkná holka neusnula. Těžko říct, jak jsem v tu chvíli vypadala. Dobře asi těžko. Pomáhat pejskům je totiž občas dost vysilující. I tak se ale těším na příští ročník.

Pes, kterému pomůžeme, nekouše
Nadace Robin vznikla v roce 1992 z popudu spisovatelky Zdeny Frýbové. Od začátku podporuje vznik a provoz zařízení pro opuštěná a handicapovaná zvířata nebo taková, kterým jejich majitelé nemůžou zajistit odpovídající péči. Nadace také přispívá na veterinární péči a stravu těm pejskům, kterých se ujali sociálně slabší lidé (většinou důchodci, ale i rodiny s malými dětmi), kteří sami nemají často dostatek peněz na vlastní obživu.