Hudba se stále vyvíjí, vznikají nové styly, melodie a jedinečné opusy, které uchvacují nejedno muzikantské ucho. Hlavní součástí šíření nových trendů v oblasti moderní vážné hudby je podpora mladých nadějí – čeští skladatelé už zřejmě našli, co hledali. Orchestr BERG.

Do toho okamžiku, než jsem poznala BERG, pro mě pojem „česká vážná hudba“ představoval Bedřich Smetana, Antonín Dvořák či Josef Mysliveček. To znamená interpreti, kteří jsou dávnou historií, ale z jejichž skladeb jsem se učila dvanáct let hře na klavír. Současná „nová krev“ je pro mě velkou neznámou – jedinou výjimkou byl Vladimír Franz, jehož Triptych jsem poslouchala před více než třemi lety. Jednalo se o tři suity, které byly určeny inscenacím Městského divadla v Brně, vždy s ročním odstupem. Měla jsem také shodou okolností možnost zhlédnout tohoto jedinečného skladatele přímo v akci, kdy hrál na klavír téměř dvě a půl hodiny s takovou vervou a přesností, že mi až vylézaly oči z důlků.

Zkomponuj a BERG to zahraje
NUBERG je soutěží o nejúspěšnější skladbu premiovanou orchestrem BERG v roce 2012. Účelem je dostat do povědomí široké veřejnosti nadané skladatele vážné hudby, kteří mají české hudební scéně co nabídnout. Na výběr je ze sedmi kandidátů. Ti ukazují, jak mnoho hudebních stylů můžete pro komponování využít. Je libo spíše elektronickou hudbu, nebo prvky gregoriánského chorálu? Nebo že by to byla scénická a filmová hudba? A co nástroje, radši byste volili smyčce, nebo celý orchestr? Či jen remix, kde máte možnost slyšet různé zvuky, které neumíte ani identifikovat, ale dohromady dávají docela šmrncovní skladbu? Ze sedmi kandidátů jsem vybrala tři, kteří mi v paměti utkvěli nejvíce – možná také proto, že jsou tak výrazně odlišné.

Je těžké říct, která skladba je sofistikovanější ve svém provedení a má větší potenciál posluchače zaujmout. Každá pochází z jiného soudku, což mě překvapilo nejen jako diváka, ale i jako hudebníka. Měla jsem za to, že mladá generace spíš tíhne k disco hitům, gangnam stylům a podobným šlágrům hudebního showbyznysu. Vzít si za vzor pro svou skladbu prvky středověké duchovní hudby, které se nesmazatelně zapsaly do církevních obřadů, je opravdu výjimečné. Skladbu zkomponoval Slavomír Hořínka pod názvem Magnificat a je oslavou kultu Panny Marie. Velice lituji, že jsem se nemohla přímo účastnit premiéry skladby v kostele Nejsvětějšího Salvátora. Teprve v ohromných prostorách si uvědomíte nebývalou krásu hlasů zpívajících žalmy, které se v doprovodu orchestru snoubí s melodiemi žesťů, připomínajících propojení Boha a člověka.

Slavomír Hořínka, Magnificat: http://www.berg.cz/nuberg12_horinka.html

Futurismus, klasika či dávná minulost?
Zcela jiným způsobem zase poskočí srdce hudebního fanouška u Jana Duška. Zatímco hudba Slavomíra Hořínka uzemní svou monumentalitou, Duškova hra s tóny v rytmu quick stepu mi samovolně roztančila celé tělo. Mám chuť výskat, poskakovat a dovádět, způsobuje mi radost z pohybu. Nádech tradiční židovské hudby je naplněn rozverností, která se od začátku do konce vine celou skladbou. Jan Dušek jako skladatel vsadil hlavně na tvorbu filmové hudby. Díky tomu vyšla na světlo světa skladba Východ a západ, která byla použita jako hudební pozadí do němého filmu s totožným názvem. Při projekci filmu, kterou nabídlo Bio Oko přímo během vernisáže poslechové výstavy, která byla po celý leden součástí doprovodného programu soutěže, návštěvníci mohli s radostí sledovat, jak si němý obraz s hudebním pozadím rozumí. Vztek, radost i láska, tohle všechno se dá do detailu vyjádřit několika hoboji, banjem, houslemi a flétnami. Celý orchestr tiše přizvukuje a vy přesně víte, co skladatel chtěl říci. Východ a západ mi připomněl jeden záběr ze Schindlerova seznamu, kde se z obřího komínu v Osvětimi valí hustý černý dým. Oči všech vzhlíží k tomu hroznému výjevu, který připomíná nespočet vyhaslých lidských životů. K tomuto obrazu zní osamělý tón houslí s tak tragickou melodií, že to až hrne slzy do očí. Jeden hudební nástroj a vyjádří toho více, než tisíc slov.

Jan Dušek, Východ a západ: http://www.berg.cz/nuberg12_dusek.html

Pokud bych byla duší spíše fanoušek modernějších hudebních experimentů, František Chaloupka a jeho The Book of Earth by byl tou správnou volbou. Osobně tomuto hudebnímu vyjádření moc nerozumím, ve změti podivných elektronických tónů se ztrácím. Neznamená to ale, že by skladba nebyla dobrá – každý může vidět v tomto hudebním opusu něco jiného. Místy mi The Book Of Earth připomíná francouzského skladatele Edgarda Varése, který tvořil hudbu taky trochu jinak. Změnou barvy, tónu a prostorové orientace nástroje vytvářel nové zvuky, které byly základem jeho skladeb.

František Chaloupka, The Book of Earth: http://www.berg.cz/nuberg12_chaloupka.html

Všichni skladatelé jsou velkou nadějí do dalších let a věřím, že podpora v jejich tvůrčím duchu pomůže dostat moderní českou vážnou hudbu dále dopředu doma i v zahraničí, protože je stále co poslouchat.

NUBERG je 6. ročníkem soutěže o nejúspěšnější novinku uvedenou Orchestrem BERG v roce 2012. Vyhlášení vítězů soutěže NUBERG bude 13. března na zahajovacím koncertě cyklu BERGMMXII