Pražský festival Respekt, exkluzivní a průkopnická přehlídka world music s 12letou tradicí, přináší i letos jak legendy žánru, tak hudbu z dosud nezmapovaných oblastí: pohanské rituály z Jižní Itálie v čistě dámském podání skupiny Assurd, sibiřský punk s tuvinsko-britskými Yat-Kha, voodoo funk z Trinidadu, virtuozní arabské loutny oud z Palestiny, i objevy z bouřlivé hudební scény Etiopie, země, jejíž hudbu jsme u nás dosud neslyšeli. Vrcholem festivalu budou světoví klasikové senegalské hudby Orchestra Baobab, veteráni dakarských klubů i světových megafestivalů.

Pátek:
Anthony Joseph & Spasm Band featuring Joe Bowie (Trinidad, UK, USA)
Kolize hip-hopu s africkou magií, free-jazz z Trinidadu, černošská rebelie na univerzitní půdě, voodoo funk, to vše dohromady charakterizuje hudbu Anthony Josepha a jeho Spasm Bandu. Termíny jako mluvené slovo či slam poetry tvorbu tohoto kosmického básníka z Trinidadu nevystihují, přesnější je „hudební recitace“. Anthony Joseph je hudebník, novelista i rapper a nabízí skvělé koncerty, poháněné masivním funkem a spoustou free jazzové improvizace, kterou řídí karibské voodoo.

Anthony Joseph & Spasm Band jsou naživo unikátní zážitek, v jejich tvorbě se protínají Sun Ra, Mystic Revelation of Rastafari a Last Poets. Joseph je uznáván jako „vůdce černošské avantgardy ve Velké Británii“. Na podium ho přivedla snaha převést svůj rozepsaný román The African Origins of UFOs do koncertní podoby. Během pouhých dvou let pronikl na tak významné festivaly jako North Sea Jazz, Belfort, Roskilde či Blue Note Jazz Festival v Paříži.

Joseph se narodil na Trinidadu, v Británii žije od roku 1989. Napsal tři sbírky básní a oficiálně byl zařazen do seznamu 50 nejlepších černošských autorů, kteří přispěli k rozvoji britské literatury. Na jeho nahrávkách i na pražském koncertu se jako „special guest“ podílí legendární trombonista Joe Bowie, zakladatel průkopnické skupiny Defunkt.

Trio Kazanchis (Etiopie, Francie, Holandsko)
Co mají společného bubeník z Francie, hráč na klávesy a saxofony z Holandska, a virtuoz na tradiční etiopskou lyru krar? Před rokem se několikrát setkali v těch nejlepších klubech bouřlivě expandující hudební scény v Addis Abebě. Jejich hudba vychází jak z moderního, rytmicky unikátního etiopského funku i groove, tak i z tradičních melodií, které spojuje s myšlením evropských avantgardistů-improvizátorů. Krar, menší bratr nejstaršího hudebního nástroje lidské historie, Davidovy harfy, zní v rukou etiopského virtuoza Mesele Asmamawa jako kytara Jimiho Hendrixe.

Etiopskou hudbu už řadu let mapuje v Evropě vydávaná série Ethiopiques, k níž se jako fanoušek otevřeně hlásí například Robert Plant z Led Zeppelin. Loni objevila hudbu této africké země i tak renomovaná značka jako Real World. Ta vydala album A Town Called Addis, které s etiopskými hudebníky natočil Nick Page, ex-člen Transglobal Underground. Doménou Tria Kazanchis je na rozdíl od tohoto studiově orientovaného projektu naopak živé hraní. Bubeník skupiny Fabien Duscombs má dlouholetou praxi z etiopského projektu Tigre des Platanes. Holanďan Jeroen Vissen, hráč na klávesy a saxofon, hraje též s bubeníkem Chrisem Cutlerem a americkou experimentální muzikantkou Amy Denio a navíc je znalcem filmů Jana Švankmajera, k nimž natočil sérii alternativních soundtracků. Trio nese název čtvrti Kazantchis, v níž leží vynikající klub Fendika označovaný za „hudební srdce Addis Abeby“, jehož undergroundová vizáž harmonicky splývá s okolními slumy. Vissen je také častým spolupracovníkem holandské skupiny The Ex, která do Evropy pravidelně přiváží hostující etiopské muzikanty.

Longital (SR)
Tato dvojčlenná sestava se zvukem plné kapely se letos na jaře probojovala z Bratislavy až na největší přehlídku světové alternativy, festival SXSW v Austinu, Texasu, a její poslední album Gloria, které pokřtila na koncertě v New Yorku, proniklo do americké distribuce. Světová média Longitalu přezdívají „kosmopolitní zvukoví designéři,“ ve vlivném britském časopise Rock n’Reel získala Gloria pět hvězdiček a přiměla jednoho z redaktorů, aby vyjel na koncert skupiny až do Vídně. Příběh dvojice je zároveň manifestem tvrdohlavé nezávislosti: na šňůrách cestují vlakem, svá debutová alba vypalovali na PC a prodávali s obaly z domácí laserové tiskárny. Chválou nešetří ani Gerald Seligman, ředitel evropského veletrhu Womex: „Pořídil jsem si dvě z jejich alb, je to úžasné duo.“

Sobota:
Orchestra Baobab (Senegal)
Legenda západoafrické hudby, která se může chlubit kořeny ještě hlubšími nežli velikáni Ali Farka Toure či Youssou N’Dour. Jejich počátky – podobně jako u skupin Bembeya Jazz či Rail Band – sahají do zlaté éry prvních let africké nezávislosti. Dakarský klub Baobab vznikl roku 1970 z popudu vlády tehdy čerstvě samostatného Senegalu, a Orchestra Baobab se stala jeho domácí kapelou. Během sedmnácti let jejich styl vyzrál do unikátní a sofistikované hudební esence, která jako barevné spektrum propojila senegalský feeling s melodiemi ze sousedních Kapverd i s afrokubánskými rytmy. Po rozpadu se původní nahrávky Orchestra Baobab staly ceněnými sběratelskými artikly. O obnovení skupiny se zasloužil roku 2001 britský producent Nick Gold, který podobně inicioval vznik Buena Vista Social Clubu či spolupráci Ali Farky Toureho s Ry Cooderem.

Obnovená sestava debutovala v londýnském Barbicanu, její album s hostujícím Ibrahimem Ferrérem produkoval Youssou N’Dour.

V Senegalu i Kongu měla kubánská hudba srovnatelný vliv s Beatles, po několik dekád se prolínala s africkými styly. Esence afrokubánské hudby, kterou hrály skupiny jako Orquesta Aragon, se tak vrátila na africkou půdu. K bohatosti stylu Orchestra Baobab přispělo i to, že jednotliví členové pocházeli z kulturně odlišných regionů: z jižního pohraničního kraje Casamance, ze severního etnika Toucouleur, a dokonce i z Mali. Vedle pravidelných koncertů v domovském klubu hrála skupina i na slavnostních příležitostech a vládních akcích, a na sklonku své dráhy získala pověst nejlepšího ansámblu svého druhu nejen v Senegalu, ale celé Západní Africe. V té době například získala pozvání do Paříže, kde vystoupila poblíž Vítězného oblouku na svatbě dcery francouzského návrháře Pierre Cardina, a stala se tak první africkou skupinou, která pronikla do světa evropských celebrit. Brzy poté ale došlo ke střídání generací a ke změně hudebního vkusu: na scénu nastupuje Yousou N’Dour, jeho živelný rytmus mbalax hraný na obrovité bubny sabar je pravým opakem sofistikovaného a lehce nostalgického stylu Orchestra Baobab, a skupina se roku 1987 rozchází. Další generace posluchačů ale jejich hudbu znovuobjevuje prostřednictvím archivních nahrávek, a vzkříšení Orchestra Baobab roku 2001 se stává světovou hudební senzací.

Yat-Kha (Tuva, UK)
Tuvinský hrdelní zpěv, khöömei, syrově autentická předloha západního „alikvotního zpěvu“, má v kontextu etnických vokálních technik unikátní roli, srovnatelnou se zvukově drásavými experimenty. Hudební potenciál této paralely objevil jako první Albert Kuvezin se skupinou Yat-Kha na albu Yenisei Punk. Spoluzakladatelem a hudebním architektem sestavy je londýnský punkrockový vizionář Lu Edmonds, který prošel tak významnými kapelami jako Mekons, Damned, 3 Mustaphas 3, a v současné době hraje navíc s písničkářem Billy Braggem i reformovanou punkrockovou legendou PiL.

Yat-Kha obratně balancují mezi staletými tradicemi, punkrockem a elektronikou, díky čemuž si vysloužili označení „punk dálného Východu“. Když Yat-kha vydali album cover-verzí Led Zeppelin a Black Sabbath, původní zpěv Ozzieho Osborna v tomto srovnání obstál jako příslovečné mlčení jehňátek. Na pražském koncertě představí skupina i nový repertoár z alba Poets and Lighthouses, které Albert Kuvezin natočil jako svoji sólovou desku na skotském ostrově Jura, kam se například uchýlil anglický spisovatel George Orwell při psaní světově proslulého románu 1984.

Trio Joubran (Palestina-Izrael)
Loutna oud je pilířem arabské klasické hudby, Trio Joubran ovšem k tomuto nástroji přistupuje zcela novátorským způsobem. Kombinace tří špičkových sólistů připomíná legendární střetnutí Al DiMeoly, Johna McLaughlina a Paco de Lucii. Sestavu tvoří bratři Samir, Adnan a Wissam Joubran, původem z biblického palestinského města Nazaret. Pocházejí z rodu hudebníků a nástrojářů, jejich koncerty oslňují tempem, energií i virtuozitou.

Mají za sebou koncerty v newyorské Carnegie Hall, televizní kanál Arte o nich natočil hodinový film. Prostřední z bratří, Wissam, absolvoval jako vůbec první hráč na oud na prestižním Stradivari Institute v metropoli evropských houslařů, italském městě Cremona.

Zatímco matka bratří Joubranů vynikala ve zpívané poezii muwachahat, která má kořeny v maurské Andalusii, jejich otec je renomovaným nástrojářem a stavitelem louten, jehož zná celý arabský hudební svět. Trio absolvovalo svůj první koncert roku 2004 v pařížských Lucemburských zahradách. Další rok bratři natočili svůj debut pro světově proslulou značku Harmonia Mundi. Skupina byla nominována v hudebních cenách Django d’Or, pronikla do přísně vybíraného programu festivalů Womex a Strictly Mundial, koncertovala v exkluzivním prostředí newyorské Carnegie Hall. Respekt, jaký získala v hudebních kruzích potvrzuje i pozvání izraelského dirigenta Daniela Barenboima na koncert ve Španělsku. V londýnské hale Brixton Academy skupina vystoupila společně s Massive Attack.

Assurd (Itálie)
Svoji transovní hudbu mají i regiony jižní Itálie. Historie syrových rytmů jako pizzica či tarantella, které léčí pavoučí kousnutí zběsilým tancem, sahají do pohanské éry a jejich síla je srovnatelná s berberskými rituály z pohoří Atlas. Sestava ASSURD je jihoitalským all-star-bandem, tvoří ji tři zpěvačky s divokým vzezřením a drsnými hlasy, které se na koncertech doprovázejí na perkuse i akordeon.

Každá z nich je silná osobnost: majestátní Italka Lorella Monti i Enza Prestia, původem z Argentiny, zpívají a hrají na velké tamburíny, nejvíce energie má ale dáma s akordeonem stojící mezi nimi, bohémsky rozevlátá Cristina Vetrone, žena s hlasem Toma Waitse, která střídavě působí jako skřítek a démon. Koncert má neuvěřitelné napětí, a je to právě ona, kdo se nejčastěji ujímá sólové role.

„Pizzica má hodně silný rytmus, a když ten rytmus slyšíte hodinu či déle, nakonec vás ovládne, jako na diskotéce. Když jdeme na nějakou domácí party, tam celou noc hrajeme a tancujeme, vůbec nás to neunaví, asi na tom transu něco bude,“ říká Cristina Vetrone. Poslední rituály pizzica zaznamenal v Salentu ještě před půl stoletím dokumentarista, který se v téže době podílel jako kameraman na Felliniho Sladkém životě. Díky současným skupinám jako Zoe (host festivalu Respect 2001) a každoročnímu festivalu La Notte della Taranta se pizzica stala podobnou součástí jihoitalské identity jako flamenco v jižním Španělsku.

Mário Bihári a Bachtale Apsa (ČR)
Slovenský romský zpěvák, akordeonista a klavírista žijící v Česku. Byl členem skupiny KOA. Vystoupení Mária Biháriho je skloubením romské linie a písničkářské tvorby. Během jeho koncertu zní autorské staré i nové skladby, z nichž některé již téměř zlidověly, a tradiční romské čardáše. Výsledkem je náladově pestrá hudební fantazie. K tomu Mário přimíchává ohnivé koření tradičního cikánského temperamentu, k čemuž si někdy zve také hosty z řad vynikajících romských muzikantů.

Na letošním ročníku Respectu se zpěvák představí s kapelou Bachtale Apsa, v níž jeho akordeon, případně klavír doprovází kytara a zpěv Petera Horvátha, perkuse Radka Siváka a sólové vokály mladé talentované zpěvačky Sáry Kaliášové. Rytmický spodek vede jeden z nejvyhlášenějších basistů u nás a kolega Mária Biháriho z kapely KOA, František Raba. Romský název „Bachtale Apsa“ znamená v překladu Šťastné slzy a kapela se jím odkazuje k pestrosti nálad, které romská hudba přináší.

Další potěšení na Respectu:
Čajovna, kavárna, pivo a masa na grilu, ochutnávka maďarských vín, africké občerstvení, vegetariánské občerstvení Góvinda, etnocatering, vietnamská kuchyně, maďarské klobásy, prodej hudebních nosičů a tiskovin, prezentace nevládních neziskových aktivit, výrobky rukodělných dílen a další…

Speciální program pro děti. Agentura Hospodyňky zajišťuje na festivalu Respect aktivity pro děti od 2 let. Program pro děti zahrnuje výtvarné a sportovní aktivity, ke kterým se mohou připojit i jejich rodiče. Skákání v pytli, malování vlastních triček a další. Novinkou letos bude skákací hrad.

Pro děti ve věku do dvou let lze ve stanu, který je pro tyto účely na festivalu zajištěn, přebalit svou ratolest na přebalovacím stole, nebo ji ohřát v mikrovlnné troubě přesnídávku.

Předprodej: Ticketpro – jednodenní 400 Kč, dvoudenní 500 Kč
Na místě: 500 / 600 Kč
Do 15 let vstup zdarma.
Pro držitele karet ISTC (Isic, Itic, Alive) sleva 50 Kč.