Velké teknivaly nezmizely spolu s Czechtekem z povrchu zemského. Rok od roku se stěhují dál na východ. V Rumunsku letos proběhl již třetí „Free Romania Teknival“. V nádherné panenské přírodě, zadarmo a zcela legálně.

V paměti mnoha z nás je stále živá vzpomínka na srážku tisícovky policejních těžkooděnců s účastníky teknivalu „Czechtek“ 2005. Fenomén těchto festivalů, který se na počátku 90. let v Česku ujal poté, co jej Britové a Francouzi postavili ve svých zemích mimo zákon, nadobro skončil i u nás. Alespoň ve své nejvelkolepější podobě. S ročníkem 2006, jenž proběhl za asistence státu a komerčních subjektů, se vytratilo to podstatné, co definuje kouzlo této scény. Skuteční vyznavači freetekna dnes neváhají vážit cestu na teknivaly pořádané ve vzdálených lokalitách, nejčastěji na východ od českých hranic. Za nenapodobitelnou atmosférou teknivalů, které nikdy nejsou zpoplatněny a jsou organizované „zespoda“ samotnými účastníky, se vydávají do Bulharska, Albánie, Rumunska či na Ukrajinu. Některé soundsystémy, tedy jednotlivé komunity lidí vlastnících zvukový aparát a nákladní automobily k jejich převozu, občas váží cestu i mimo evropský kontinent.

Rotek
Letos jsme se nechali zlákat teknivalem pořádaným na severozápadě Rumunska poblíž města Satu Mare. „Free Romania Teknival“, jak se celá akce nazývala, se navíc jevil jako vynikající možnost, jak spojit cestu za „taneční zábavou“ se zajímavou cestou poznávací. Z referencí účastníků minulých ročníků vyplynulo, že se rumunské teknivaly zatím vždy podařilo uspořádat v nádherném prostředí. Krajina umí freetekno party obohatit o neopakovatelnou atmosféru, která spolu se svobodným duchem celé subkultury rezonuje v rytmu „kmenové“ elektronické hudby a dokresluje jedinečný prožitek rituálního setkání.

Letošní „Rotek“, jak se rumunskému teknivalu zkráceně říká, se měl konat v magické oblasti západních rumunských Karpat, 14 kilometrů od nejbližší vesnice. Nic však není tak ideální, jak se zdá. Pojmenováním info stránek teknivalu: „Protect Your Nature“ (tedy Chraň svou přírodu) se rumunští organizátoři Roteku snažili upozornit na extenzivní ničení tamních lesů nábytkářskými firmami.

Nicota
Cesta na Rotek trvá i se zastávkou v Budapešti celé dva dny. Za rumunské hranice se dostáváme, až když slunce začíná nebezpečně klesat k horizontu. Sotva se člověk vymotá ze stáda krav na silnici a nakoupí od vesničanů zemědělské produkty, je tma jako v pytli.

Baia Mare je poslední větší město, po němž následují již jen serpentiny k horské vsi Mara. Dostavuje se vzrušení i strach. Pocit vlastní nicoty v horské přírodě zahalené temnotou a nadšené očekávání. Dostáváme se do závěsu podezřelého konvoje. Oprýskané dodávky, karavany a náklaďáky s cizími poznávacími značkami identifikujeme jako vozidla patřící některému z přijíždějících soundsystémů. Je jich hodně – alespoň patnáct. V obklopení vozidel techno-nomádů si připadáme magicky.

Konvoj ve vsi Mara přijíždí k oranžové směrové šipce, která vede k polničce směřující do hor. Cedule je jasně čitelná – pořádání akce tedy zřejmě před místními nikdo netají. Po obvodu příjezdové cesty již stopují desítky mladých Rumunů z různých částí země, kteří si chtějí ušetřit 14 kilometrů chůze po kamenité, místy strmě stoupající lesní cestě. Nejedno auto končí s protrženým olejem. Běžná součást teknivalu. V cíli na vrcholu kopců se přítomní účastníci snaží koordinovat přijíždějící auta tak, aby po cestě mohli přes den projíždět místní pracovníci s traktory a náklaďáky. Teplota je skoro na nule a stan nejde postavit jinak než ve stráni. Soundsystémy zatím hrají jen tři. Francouzi dominují prostoru velkým žluto-červeně pruhovaným cirkusovým šapitó. Německo-rakouská scéna nabízí veganské občerstvení. Koalice českých soundsystémů Kometa, Konekt a CL vyniká nejimpozantnější hradbou z beden a barovou nabídkou ve třech jazycích a cenami ve třech měnách. V průběhu noci přijíždí další soundsystémy a zakládají vlastní „tábořiště“.

Extatické probuzení
Zajímavější než noci jsou ranní či spíše dopolední probuzení. Téměř extatické. Ze stanů na stráni je nádherná podívaná – horské pastviny a lesy kolem dokola, výhled na hřebeny, ranní pára pomalu stoupající k nebesům. Idylická krajina na první pohled připomíná exotický Kyrgyzstán nebo mongolské stepi. Jsme zhruba 900 metrů nad mořem. Lidé posedávají okolo stanů a ohnišť, ze soundsystémů se ozývá pohodová hudba a ze všech stran jej obkličuje stádo ovcí hnané dvěma pastevci a smečkou různorodě vypadajících psů. Ovce se nerušeně blíží k ohlušujícímu zvuku a dochází tak k nezvyklému setkání dvou zcela odlišných kultur. V průběhu dne se návštěvníci teknivalu rozutečou po okolních lesích a stráních. Překvapením bylo zjištění, že teknivalová příjezdová cesta je de facto turisticky značenou stezkou a zároveň hlavní osou ekologické oblasti Maramures. V okolí se prochází a kempují rumunští rekreanti, kteří jsou téměř k nerozeznání od Rumunů na teknivalu. Vše probíhá až v podezřele idylické harmonii.

Mezinárodní setkání umělců
U nás tyto akce bývají rozháněny slzným plynem, vodními děly a obušky. Česká společnost si stihla vypěstovala netoleranci ke všemu, co se vymyká principům tržního hospodářství. „Technaři“ v českých médiích zlidověli jako „beznadějná fetující mládež s dredy“. Zde se ale akce obešla bez incidentů a konfliktů s místními. Později se dozvídáme, že organizátoři při přípravě akce nenechali nic náhodě. Dobře věděli, jakým pomocníkem může ve vyjednávání se starostou obce být správně zvolený diskurz. Celou akci obci představili jako alternativní kulturní projekt a mezinárodní setkání evropských umělců. Místní autority prý na možnost mezinárodní propagace zdejší oblasti dobře slyší. Dohoda se tak obešla bez větších problémů, bez úplatků (jako tomu bylo v případě některých předchozích ročníků) a dokonce i bez policie. Nikdo nikomu přitom nelhal. Vždyť čím jiným je freetekno než alternativní kulturou?

Mezinárodní družba
V klidném duchu probíhaly i další dny. Účastníci teknivalu navázali družbu s rodinou místního bači, který jim ochotně prodával čerstvou brynzu a před jejich očima nadojené kravské mléko. Pár podnikavých vesničanů otevřelo stánek s občerstvením a suvenýry přímo mezi technařskými vozidly. V sobotu večer přibyly další soundsystémy. Také jeden malý rumunský. Několik stovek lidí se vydrželo u sedmi soundsystémů bavit až do ranních hodin. Hudba se veskrze skládala z hard-tekna, drum’n'bassu, psytrancu, speedcoru a přes den i ze starých lidovek a klasik. Z české aparatury zazněly i notoricky známé skladby od Spiral Tribe, nejslavnějšího soundsystému všech dob. Hudba obecně ale nebyla nejsilnější stránkou letošního Roteku. Příliš nepřekvapila. A zazněl-li i nějaký liveset (pozn. aut.: autorská elektronická hudba), pak mě žádný z nich nezaujal. Možná jsem ho prošvihla – v lese na houbách, při koupání v potoce nebo setkání se stádem buvolů a horských koní.

Následoval další slunečný den. K tekno městečku přibyla další aparatura ve francouzské režii. Celkový počet soundsystémů se ustálil na osmi. Vše nasvědčovalo tomu, že se party potáhne do úterý, tedy rovné čtyři dny. Mnozí návštěvníci však začali teknival hromadně opouštět již v průběhu neděle a my jejich vzoru následovali v pondělí ráno. Jeden z rumunských organizátorů se s každým přátelsky loučil s přáním opět se příštím rokem setkat na pokračování této v Rumunsku relativně nové tradice. Jediné, na čem jsme se s ním neuměli shodnout, byl počet letošních účastníků. Zatímco střízlivé odhady se pohybovaly okolo několika stovek, organizátor tipoval dva tisíce. Ale to se u párty, kde se nepočítají peníze za vstupné, těžko počítá.