V hudebním průmyslu jsem teprve žákem a vlastně jsem do něj nikdy nechtěla patřit. Začala jsem o něm přemýšlet ve chvíli, kdy jsem řešila, zda se mi podaří živit tím, co mě skutečně naplňuje.

Pozorovala jsem s nadšením, jak se v posledních letech mohou umělci díky internetu prosadit sami bez nevýhodných smluv, podléhání producentům a nutnosti zavděčit se velkým médiím. Pozoruji ale také, že ani zásadní transformace hudebního průmyslu nepřináší větší respekt k hudbě. A tak vzniká ten nepříjemný pocit. Na jednu stranu snaha žít a živit se tím, na co má člověk talent a co v něm vzbuzuje nadšení, na druhou stranu odpor k hudebnímu průmyslu, kde úspěch záleží na zábavnosti, vzhledu, průbojnosti a známostech, a měří se lajky, penězi a mocí nad publikem. Pokud jste hudebníci, kteří se ve svém tvůrčím procesu snaží být stále otevřeni transformaci, slova strategie, propagace, monetizace nebo administrativa vám jsou spíše cizí, protože charakterizují racionální a velmi často i tu odvrácenou tvář hudebního průmyslu, kde je třeba mít vše pod kontrolou a nejde tam nikdy jen o hudbu samotnou.

V souvislosti s hudební kariérou se často skloňuje slovo profesionalizace. Mluví se o ní více i vzhledem k ustanovením hudební proexportní kanceláře Czech Music Office, která by měla podporovat snahu českých hudebníků prosadit se v zahraničí. O profesionalizaci a budování hudební kariéry se mluvilo také na festivalu a konferenci Czech Music Crossroads, který se zabývá především world music, jazzem a hudbou inspirovanou folklórní tradicí. Nově bylo možné účastnit se i workshopů, které byly určeny hudebníkům i dalším hudebním profesím napříč žánry. Rozebírala se propagace, hudební publicistika, nahrávání, radilo se také, jak na festivaly. Z mého pohledu není nikde dáno, jak přesně má profesionalizace hudebníka vypadat. Vše záleží na tom, jaký máte cíl. Pokud si stále říkáte, „kdy už budeme slavní“, je pravděpodobné, že se dostanete i mezi lidi, kteří už dávno ztratili chuť jít po podstatě hudby, a kteří už se ze své pozice neobtěžují hledat. V každém oboru takové typy najdete. Na Crossroads se ale odkrývaly karty, mluvilo upřímně a atmosféra byla spíše rodinná, což v zahraničí na hudebních konferencích nebývá zvykem. Bylo vidět, že mnoho hudebníků si s budováním své kariéry neví rady, mají i mnoho výhrad ke způsobům, jak se s jejich hudbou nakládá a jak se o ní rozhoduje. Hudebníkům se dnes často říká, že na sobě musí pracovat sami, musí zvládnout i praktickou stránku budování kariéry a pak teprve, až budou vydělávat, přijde někdo, kdo se o ně bude starat. Zneužívá se tak vlastně principu DIY kultury, bookingové agentury a labely očekávají hotový produkt, stejně jako velké značky, které jsou bohužel dnes pro hudebníky často tím nejlepším zdrojem příjmů. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že ne každá umělecká profese má před sebou možnost zapojení se do nějaké infrastruktury, když jste na volné noze, musíte být prostě sami sobě manažerem a nikoho nezajímá, jestli jste introvert.

Bohužel málokdo si dává práci s objevováním a rozvojem umělců samotných. Tradice dramaturgů nebo A&R, které dnes nahrazují data získaná ze sociálních sítí, u nás nikdy ani neměla možnost vzniknout. Je ale třeba dodat, že mnoha hudebníkům často chybí nejen sebereflexe, ale také trpělivost a odhodlání. Za nejdůležitější návod na profesionalizaci osobně považuji nutnost brát svou tvorbu vážně a vnímat ji také jako práci, tento přístup mělo mnoho výrazných hudebníků, které jsem viděla uspět. Důležité je také si uvědomit, že úspěch není jen v počtu koncertů a fanoušků. Mnoho avantgardních hudebníků a inovátorů dává věcem přirozený průběh a jsou spokojení mimo struktury. Nakonec vzhledem k možnostem internetu budují postupně komunitu lidí, se kterými si rozumí, a to i mně osobně dává největší smysl. Workshopy na Crossroads byly přínosné tím, že odkrývaly zákulisí hudební scény a umožnily diskuzi hudebníků a jiných hudebních profesionálů. I česká scéna hudby s potenciálem stát se „populární“ je na křižovatce a diskuze o hudebním exportu, a tedy i profesionalizaci a konkurenceschopnosti hudby, u nás teprve začíná. Je to příležitost pro hudební profesionály vybrat si cestu uvědomělosti a jít po podstatě hudby k větší tvořivosti a potenciálu transformovat a nevybírat si jen tu jednoduchou cestu zábavy, zjednodušování a rychlých peněz, tak aby neměla prostor jen ta „bezpečná“ hudba. Jsem přesvědčená, že pokud hudebníci uvěří, že tu jejich umělecké vyjádření má místo a může být jejich prací, nebude pro ně možná ta tzv. profesionalizace tak těžká. ∞


autor: Mary C
Autorka je moderátorkou Radia Wave, hudební selektorkou a badatelkou, kulturní aktivátorkou.