Zpěv je zázrak

Vyrůstala v hudebním prostředí a svůj první debut zažila ve svých 18 letech na jazzovém festivalu v USA v Sacramentu. Založila a aktuálně připravuje třetí ročník festivalu VOCAL, který dává prostor výhradně ženským hlasům a především – učí, jak z hlasivek vykřesat zpěv. Mluvím tak o Petře Ernyeiové a ona sama již sdělí více nejen o festivalu, ale o zpěvu jako takovém.

Začnu právě jednou z nejtěžších otázek – co je zpěv?
Zpěv je zázrak. To, že se nadechneme a dovedeme opřít vlastní nádech do svých kostí a dutin a vydáme tón, to je přeci kouzlo. Je to také velice osobní záležitost, je to odraz momentálního stavu, ve kterém se nacházíme. Pokud se smíříme s vlastním hlasem, může být pro nás i okolí velmi léčivý. Někdy je třeba se navrátit až do dětství, do miminka, které nemá žádné předsudky a dělá to, co je mu vlastní. Křičí, vříská, žvatlá, zpívá si. A všechno dělá správně a má z toho ohromnou radost. Hlas nám otevírá cestu k naší podstatě, k našemu já. Hlasový vývoj ovlivňuje náš osobnostní rozvoj. Hlasový projev má vliv na duševní i tělesné zdraví nás samotných.

Co vás zaujme na hlase, čím se pro vás stává výjimečnější, než ostatní?
Fascinuje mě to, že každý zníme úplně jinak. Zpěv má tolik možností. Záleží na tom, jak o hlas pečujeme, co prožíváme, co po sobě chceme. Je tam tolik možností a mě baví pozorovat a poslouchat, jak to lidé mají. Jak profesionálové tak amatéři.

Několikrát jsem byla u mé kamarádky a úžasné zpěvačky Markéty Cukrové na pěveckých kurzech a kromě toho, že jsem sama zpívala, tak jsem po zbytek dne poslouchala ostatní a sledovala, co se jim vše děje uvnitř těla. Získala jsem vhled a jemnost, se kterou pozoruji každého studenta i interpreta. To je pro mě opravdu výjimečné, sledovat neviditelné.

Jaké kvality vnímáte u výrazněji talentovaných zpěvaček či zpěváků?
Co je pro mě zásadní, měli by mít zvládnutou techniku. A to je vlastně jednoduché. Základní principy – správné dýchání, brániční opora, vnitřní ucho. To je pro mě asi nejdůležitější. Pak je důležité neustále na sobě pracovat a rozšiřovat si povědomí o tom co dělám, o tomto kumštu. A další důležitá věc – neztratit sám sebe. Možná se napřed člověk musí znovu nalézt a to občas znamená, vrátit se na začátek, rozbořit to zažité a začít znova a správně. Pak to jde už rychle. Cením si osobitosti, učenlivosti a pokory.

Může se člověk začít věnovat zpěvu i v dospělosti nebo je předpokladem k tomu, aby byl někdo dobrým zpěvákem, průprava od dětství?
Záleží na tom, co chce člověk zpívat. Pokud mám ambice zpívat operu, nelze v pozdějším věku začínat, abych se stala profesionálem. Ale svým přátelům určitě zazpívat mohu.
To se týká i muzikálů, velkých koncertů, prostě profesionálních produkcí.

Ano, musí se začít dříve, je to trénink, např. jako sport. Čím častěji a déle věc děláme, tak to podle toho pak vypadá. Předpoklad je, že se to musí dělat správně.
Když je člověk v hudbě od dětství, je tam také větší sebevědomí, zažitá muzikálnost, prostě na vše je více času a lépe se člověk učí, když je mladší. Čím je člověk starší, je více kritický sám k sobě, ztrácí hravost a lehkost a to se odráží ve zpěvu.

Ke mně chodí na zpěv i starší studenti a vidím, že každý může dosáhnout určité úrovně, ale nesmí se bát a musí se obrnět trpělivostí. Učení se zpěvu je běh na delší trať.

Jak najít vlastní podobu projevu bez toho, aby zpěvák zcela následoval styl svého hlasového pedagoga?
Vždy je to spolupráce učitele a žáka. Je to společné objevování, diskuze, zkoušení, omyly a návraty. Správný učitel by neměl studenta štelovat do svých představ, ale najít to, co je na tom druhém jedinečné. A to podporovat. Základ je ale jeden – správný dech, opora a vnitřní pohled. A to ostatní je předmětem zkoumání. Učitel by měl svého žáka podporovat, respektovat a jít po tom, co mu jde a co ho baví. To je pro mě jako pro lektorku zpěvu zásadní.

Co všechno práce s hlasem přináší? Je prospěšná i pro duševní zdraví?
Jsme zpěvačka a mám určitá pravidla, jak se o hlas starat. Nekouřím, dobře spím, piju vodu a trénuji zpěv, buď dělám hlasová cvičení nebo si zpívám, učím se nové písničky, mluvím se správnou oporou a na nikoho nekřičím. Jako lektorka se mým studentům 100% věnuji, jsem stále přítomná, pozoruji a naslouchám. Občas jsem hodně unavená, nevydržím sedět, pořád něco předvádím, skáču, máchám rukama, nohama a po šesti hodinách jsem úplně vyřízená. Zpěv je naprosto zásadní pro zdraví a nejen duševní. Pokud se správně dýchá a zpívá, je to opravdu léčebné. Také se zpěvem aktivuje důležitý nerv – Nervus vagus, nejdelší nerv v těle, který má léčebné a uklidňující účinky.

Je rozdíl mezi zpěvákem a interpretem?
Zpěvák je vždy interpret – buď zpívá písně převzaté nebo vlastní – a v tom je velký rozdíl.
Např. v jazzu interpretujeme písně, které byly napsány od roku cca 1917, jsou jich tisíce a jsou přenádherné – zpívaly je úžasné zpěvačky – Ella Fitzgerald, Billie Holiday a mnoho dalších – to byly skvělé interpretky. Nebo přezpívané známé či méně známé písně.

V dnešní době je plno skvělých zpěvaček autorek a zpěváků autorů. Sama se teď’ pouštím do skládání, je to pro mě úplně nová věc. Celý můj zpívací život jsem zpívala písně převzaté. Teď mě čeká práce na autorském projektu, který bych chtěla představit příští rok v prosinci.

Jakým způsobem vedete růst hlasu? Jaký je způsob vaší pedagogiky?
S každým je to individuální. Když ke mně někdo přijde poprvé, zjistím, co očekává, co chce. Zeptám se, jakou poslouchá hudbu, od toho se můžeme odrazit dál. Zjistím hlasový rozsah, poslechnu si barvu hlasu, podívám se, jak dýchá. Takový sken, abysme mohli správně začít. Pracuji hodně s představami, nejde vysvětlit jednoduše, jak hlas pracuje. Vše je ukryté v nás, nic nevidíme, jen slyšíme výsledek toho, co tvoříme. Záhada, co?

Tělo je jako nástroj – klarinet – do kterého foukáme a ozvučujeme ho nebo housle, které rozezníme tak, že zmáčkneme strunu a zvuk se nese ozvučený krásným dřevem.
A hlavně je potřeba zapojit všechny smysly a také tělo. Nic nefunguje odděleně.

Založila jste festival VOCAL – NOC ZPĚVAČEK, kde dáváte výhradně prostor ženským hlasům. Jak účinkující vybíráte a které hlasy představí třetí ročník?
Ano, tento festival je moje dítko. Vždy jsem měla touhu spojovat, sdružovat a dát prostor talentovaným a skvělým zpěvačkám. Začalo to těsně po covidu, kdy jsme vyzkoušeli pilotní ročník, do kterého jsem pozvala mé kamarádky a skvělé zpěvačky – Martu Kloučkovou, Ridinu Ahmedovou, Simonu Hulejovou, Markétu Foukalovou a Janu Koubkovou, která je zároveň patronkou festivalu. Každý rok vybírám nové zpěvačky – české, jedna slovenská a objev roku. Je nás tady hodně a já si myslím, že je potřeba představit naší vokální scénu divákům, kteří je kolikrát vůbec neznají a po koncertě jsou nadšeni, co tu máme za poklady.

Pro rok 2025 jsou to tyto pěnice – skvělá Lenka Novotná z kapely Colorful People, slovenská hvězda Julia Kozáková, jazzová Elena Sonenshine, cenou Anděl oceněná Dorota Barová, Yellow Sisters, které budou slavit 25 let vzniku svého tria a jako objev roku talentovaná Barbora Kafková.

Dá se nějakým způsobem definovat tuzemské hudební prostředí, které sledujete? Co v něm převládá oproti jiným zemím a tamní scény?
Sleduji pečlivě, co se děje na naší pěvecké scéně a jsem mile překvapena, kolik kvalitního materiálu tu máme. To samé platí pro slovenskou scénu. Obdivuji zpěvačky autorky, vyprávějí příběhy, skládají hudbu, to je obdivuhodné! S příchodem hudebních platforem a možnosti poslechnout si aktuální hudbu ze světa, se ohromně zlepšily pěvecké dovednosti interpretek a z toho mám velkou radost. Když je zpěv v pořádku, můžete se věnovat poslechu toho podstatného a to jsou texty a hudba. A tak si i vybírám zpěvačky pro můj festival. Všechny své řemeslo perfektně ovládají a vy se tak můžete ponořit do hudby a užít si večer.

Abychom nemuseli čekat až do dubna, kdy proběhne festival VOCAL, kde vás můžeme slyšet dříve?
V Unijazzu uvádím 17. prosince premiéru svého nového pořadu vol. 1 s Janou Vebrovou Povídání o zpívání. A v prosinci mne bude ještě možné slyšet na Štědrý den, 24. prosince od 22 hodin, v pražském Jazz Docku.