Může mít někdo více než dvě stě vlastních biologických dětí? Holanďanovi Louisovi původem ze Surinamu se to podařilo. V Nizozemí, kde v osmdesátých letech minulého století byla většina obyvatel světlovlasá, vysoká a modrooká, se pomocí umělého oplodnění rodily černovlasé děti s tmavou pletí a atypickými rysy. Kniha Všechny Louisovy děti od Kamila Bałuka zkoumá, jak mohlo dojít k takovému nedorozumění.

Člověk, který pro tebe nikdy neexistoval, ti chybí nejvíce
Louise bychom mohli označit za sběratele. Trpěl obsesí shromažďováním. Sám sebe ostatně vnímal jako někoho, kdo chce mít prvenství v počtu biologických dětí. Chtěl, aby ho oslovovali Stvořitel, přál si stát se bohem. Pravidelným darováním spermatu v holandské spermobance dokázal zplodit přes dvě stovky potomků. Chodil darovat poměrně často, byl to jeho koníček. Jakmile zjistil, že se našla další dcera nebo syn, cítil se šťastný a chtěl je potkat osobně, chtěl v nich spatřit sám sebe. Každému, kdo měl zájem, pak emailem poslal rodokmen a informace o své rodině. V jednom článku jej novináři označili jako dárce S., což mělo znamenat supermuž či superhřebec. Louise trpěl Aspergerovým syndromem, některé jeho děti po něm zdědily určitou formu autismu.

Kdo je můj otec?
Dalo by s říci, že touha šířit po světě své geny a předávat je svým dcerám a synům zašla trochu moc daleko. Když se rozhodnete hledat svého pravého otce, nemusí to vždy dopadnout tak, jak si ve snech člověk představuje. Mnohdy následuje zklamání. Louisovy děti však nečekaly, že se shledají s několika desítkami nových sester a bratrů. Při pátrání po otci, většinou nehledáte sourozence.

Polovičky (Halfies)
Nově nalezení sourozenci zjišťovali, že ačkoli mají stejného otce a z poloviny stejné geny, jsou mezi nimi desítky drobností, podobných detailů, ale nic až na vnější vzhled společného. Někdo měl Louisovy oči, někdo zase víčka, někdo stejné problémy se zuby. Ostatně když se sešli, byli hlučnější, překřikovali se, mluvili jeden pes druhého. Nizozemci jsou klidnější. V těchto případech se prokázala surinamská čtvrtina v každém z nich. Sám Louis měl otce pocházejícího ze Surinamu a matku Holanďanku. Rodina v biologickém slova smyslu, nicméně názory sourozenců se lišily. Mezi některými vzniklo jakési pouto, ale jiní k sobě cestu nikdy nenašli.

Slovo táta nemá žádný význam
S tématem umělého oplodnění se pojí mnoho otázek. Především etických. Co je správné? Má se dítě dozvědět pravdu o svém biologickém otci či nikoli? Má kaž-
dý člověk právo na dítě? Kolik dětí může jedna osoba zplodit? Co přesně znamená rodina? Pro Louise byl člověk s pěti dětmi lepší než ten, jenž měl pouze děti dvě. Myslel si, že když bude mít nejvíce dětí, bude lepší než všichni ostatní.

Mít co nejvíc dětí
V malé zemi mít přes dvě stě sourozenců je opravdu neobyčejné. Reportáž o nekalých praktikách nizozemského lékaře, který prováděl umělá oplodnění na své klinice, je dechberoucím čtením od začátku až do konce. Spletitý avšak ohromný příběh o hledání otce a nacházení sourozenců. Obdivuhodná kniha, která odkazuje na to nejcennější, co na světě máme, totiž rodinu. Kamilu Bałukovi se podařilo výjimečně sepsat mimořádný příběh, o tom, jaké to je být rodičem a dítětem. Jaké to je, když matka rozhodne, že slovo táta nebude v životě dítěte podstatné, nebude v něm vůbec figurovat a nebude pro něj mít význam. Odkud jsi? Z darovaného spermatu. Kdo je tvůj otec? Netuším.



Kamil Bałuk: Všechny Louisovy děti
Nakladatelství Absynt
Praha, 2019, 296 stran