Bilingvní kniha Pražská antroposofická moderna 1907–1953, představuje jeden z nejpozoruhodnějších příspěvků k výzkumu českého umění a esoterických proudů posledních let. Téměř šestisetstránková publikace mapuje období, v němž se Praha stala nenápadným, ale překvapivě vlivným uzlem evropské antroposofické kultury.

Antroposofie bývá v českém prostředí často chápána prostřednictvím její pedagogické nebo terapeutické praxe. Historik David Voda (* 1976) a jeho spoluautoři však ukazují něco jiného: že mezi lety 1907 a 1953 vznikala v Praze svébytná, kulturně i duchovně komplexní vrstva „antroposofické moderny“, jejíž existence překračuje tradiční dějiny umění i duchovních hnutí.

Rudolf Steiner v průsečíku filosofie a spirituality

V průsečíku filosofie, spirituality a praktických společenských inovací stojí Rudolf Steiner (1861–1925) – rakouský filosof, esoterik, pedagog, architekt a zakladatel antroposofie. A právě k jeho 100. výročí úmrtí vychází kniha historika Davida Vody, aby oslavně otevřela tento duchovně-filozofický směr žití a bytí a představila jeho kvality ukotvené v širším kontextu.

Rudolf Steiner Prahu opakovaně navštěvoval a podle svého zvyku vnímal města jako organismy s vlastní karmou a kulturním posláním. Přestože české dějiny umění tuto stopu většinou ignorují, Voda připomíná, že kolem pražských přednášek a setkání vznikla komunita, která spojovala české, německo-židovské, maďarské i rakouské protagonisty.

Publikace rekonstruuje tuto spletitou síť s mimořádnou pečlivostí — od salonu Berty Fantové a okruhu německy píšících intelektuálů přes fotografy, výtvarníky, scénografy a eurytmisty až po poválečné transformace hnutí v represivních podmínkách raného komunismu.

Objevné obrazové materiály i archivní práce

Jedním z velkých přínosů knihy je také zveřejnění souboru bromostříbrných fotografií Rudolfa Steinera od pražského fotografa Carola Nováka. Tyto snímky, dlouho rozptýlené v soukromých sbírkách, představují unikátní ikonografický materiál a zároveň dokumentují, jak citlivě byl Steiner v Praze vizuálně vnímán.

Obrazová část knihy je monumentální: vedle fotografií přináší díla zapomenutých antroposoficky orientovaných výtvarníků, návrhy scénografií, záznamy eurytmických performancí, ukázky šperku či textilu i dokumenty, které dosud kolovaly pouze v interním prostředí antroposofických spolků.

Zvlášť nadčasový se ukazuje způsob přemýšlení kolektivu několika dam ve fenoménu femininní spirituality, kterému se věnuje kapitola Opatrné panny. Ženské okultní umění. Představuje konkrétní představitelky raného ražení – feministky, spisovatelky, filosofky, teosofky a další versatilní osobnosti, které byly podporovatelky umění, vydavatelky, mecenášky, ale také reformátorky ve vzdělávání, humánní péči o postižené, bojovnice za práva zvířat, zdravý životní styl, vegetarianismus nebo protagonistky abstinenčního hnutí. Příkladem takové tehdejší západní okultní influencerky a skandální society lady byla Helena Petrovna Blavatská (1831–1891). Velmi zajímavě tak kapitola rozkrývá, jaké tendence se nesly moderní – po dlouhou dobu zapomenutou – Prahou.

Mezi uměním a esoterikou – nová metodologie čtení

Jedním z nejsilnějších rysů publikace je její metodologická odvaha. Nejde o apologii antroposofie, ale o pokus popsat ji jako kulturní fenomén, který je nutné číst zároveň historicky, esteticky i fenomenologicky. David Voda a kolektiv autorů se vyhýbají zjednodušujícím interpretacím: antroposofie zde není redukována na „alternativní spiritualitu“, ale ukazuje se jako integrální součást pražské moderny, která vstupovala do dialogu s okultismem, expresionismem, mystikou i avantgardním divadlem.

Toto skrývané dějství pražské moderny ukazuje něco, co obvykle v českém bádání chybí: jak silně byly modernistické estetické a esoterické koncepce propojené. Kniha tak nečekaně doplňuje tradiční narativ středoevropské moderny a zasazuje Prahu do širšího evropského rámce.

Mezi výstavou a knihou vzniká nový prostor

Kniha je úzce propojena se stejnojmennou výstavou v olomoucké Rub Gallery, kterou David Voda vede a kurátoruje. Tato paralelnost projektu je formálně i obsahově plodná: publikace poskytuje historický a interpretační rámec, zatímco výstava překládá antroposofické umění do současného galerijního jazyka – od 30. 3. 2025, tedy symbolicky na den stého výročí od Steinerova úmrtí, představuje estetické skvosty: těm dominují fantastické zlacené historizující oltáře – retábly s hedvábnými výšivkami z dílny Hilde Pollak-Karlin a Richarda Pollaka-Karlina. Jde o vzácný případ, kdy vydavatelský a kurátorský projekt tak vytvářejí synergii a tematický prostor, který přesahuje každý z nich samostatně.

Kniha, která vyplňuje slepé místo české kulturní paměti

Pražská antroposofická moderna 1907–1953 je jednou z těch publikací, které přicházejí v pravý čas. Nejenže zpřesňuje dějiny českého a středoevropského umění, ale zároveň ukazuje, že dějiny spirituality a avantgardy nelze stavět proti sobě. Připomíná, jak zásadní roli mohou hrát okrajové a dosud neprobádané proudy při pochopení atmosféry doby.

Tato kniha zároveň otevírá debatu — a je pozvánkou k novému pohledu na Prahu jako místa, kde se modernismus formoval i skrze své progresivní a tehdy tajemné – nebo možná dokonce podivné tendence, které dnes vystupují v dějinách jako samostatné fenomény.

Pražská antroposofická moderna 1907–1953 / Prager anthroposophische Moderne 1907–1953
David Voda (ed.)
Arbor vitae societas, 2024
536 str.