Před pětadvaceti lety přišel na to, že musí utéct ze svého domova. Aby se dostal z prostředí extrémní chudoby, homofobie a rasismu, změnil na sobě vše od vzhledu a chování až po vlastní jméno. Eddy Bellegueule, známý pod jménem Édouard Louis, popisuje svou cestu sociálními vrstvami a posedlost proměňováním sebe sama.

Kým byl Édouard Louis před tím, než začal psát? Na tuto otázku odpovídá francouzský spisovatel v románu Jak se stát jiným. Ve své již páté knize analyzuje proměnu a hledání nové identity. Vrací se zpět ve svém příběhu a v duchu radikální upřímnosti promlouvá k vlastnímu otci nebo kamarádce z gymnázia Eleně. Vysvětluje jim důvod svého odchodu, obhajuje sám sebe a své chyby.

Proč patřím k téhle rodině?
Dětství strávené na francouzském venkově znamenalo pro Édouarda utrpení. O tom, že jako homosexuál nezapadal do tamního kolektivu psal Louis už ve své debutové knize Skoncovat s Eddym B. Příběh jeho proměny začal urážkami, které v něm neustále vyvolávaly myšlenku, že nezapadá. Po marných snahách stát se součástí kolektivu Eddy pochopil, že musí z vesnice utéct. Uvědomoval si svou jinakost, ale po nástupu na gymnázium a střetu se střední třídou ji vnímal ještě výrazněji. Upnul se tedy na změnu a začal odmítat vše, co ho spojovalo s jeho minulostí.
Édouarda nejdříve poháněla touha po pomstě, ke které chtěl dojít skrze sociální vzestup. Chtěl se změnit a ukázat lidem, kteří ho uráželi, že je lepší než oni. Přiznává však, že k dosažení vyššího postavení nevolil vždy nejlepší způsoby. Svým příběhem a způsobem psaní probouzí Louis ve čtenáři rozporuplné emoce. Mnohokrát jsem během čtení přemýšlela, proč se zachoval tak, jak se zachoval. Možná Eddy ale volil takové chování, které se mu zrovna hodilo, protože jeho sociální role ještě žádná stanovená pravidla neměla. Možná, že když nikam nezapadáte, musíte si svá pravidla tvořit sami.
Především jeho hněv vůči rodičům jsem z počátku nechápala. Vadilo mi, že neprojevoval vděčnost či pokoru své matce, ale naopak na ni křičel, že už nechce být jejím synem. Říkala jsem si, on za to přece nemůže, když vinil otce za svou neznalost. Louisův příběh je však politický. Vymezuje se v něm proti systému. Proč by měl být vděčný za to, že musí vykonávat dvakrát tolik práce, aby se dostal na stejnou úroveň jako jeho spolužáci? V rámci teenagerovské rozpolcenosti však nenachází jiný způsob, jak se vůči němu vymezit a volí tak cestu boje proti rodičům.

Jestli se ti to podaří, zachráníš se
Édouard cítil neustálé nutkání se zdokonalovat. Dřel, aby se dostal na gymnázium a později na prestižní univerzitu v Paříži, četl desítky knih, toužil se stát úspěšným a překonat propast, která se mezi ním a jeho majetnějšími spolužáky za ty roky vytvořila. Proměna pro něj nebyla už tolik pomstou jako posedlostí. Přesto, že se dostal k mnohým intelektuálům, šlechticům a zbohatlíkům, přetrvával u něj pocit, že mezi ně nepatří.
Nejtěžší část proměny je čelit sám sobě v očích jiných. Édouard za sebou nechává v podstatě všechny, kteří jeho změnu nechápou nebo odmítají. Mění se v intelektuála, imituje gesta a chování lidí, které obdivuje. Eddyho posedlost jeho vzory mě udivovala. Každý se někdy inspirujeme někým, kdo se nám líbí, Eddy však své napodobování dovedl téměř k dokonalosti. Vědomě tak upravoval svůj vzhled, nářečí i smích. Chtěl snad dojít sám k sobě skrze imitaci druhých?

Píšu, abych mohl existovat
Édouard Louis píše o svém příběhu z jiných úhlů pohledu. Sám říká, že jeho život je komplexnější než jeho knihy. Snaží se zviditelnit témata sociálních rozdílů a vrstev, homofobie či chudoby. Záměrně je ve svém příběhu zdůrazňuje a zveličuje. Psaní se pro něj stává věcí politickou. Ve čtenáři vyvolává spoustu otázek, například zda může člověk zbohatnout, aniž by zavrhl svou minulost, nebo aby připadal lidem povýšený. V pozadí jeho příběhu se však skrývá naděje na úspěch a snaha pomoci lidem s podobným osudem.

text: Klára Zoufalá

Édouard Louis: Jak se stát jiným
Nakladatelství Paseka
2023, 280 stran