Představa ženy předčítající z evangelia, kázající či dokonce svěcené na biskupku je i na prahu tisíciletí stále v oblasti divokých snů. Jakou roli zastávala žena v římskokatolické církvi a proč ty, z dnešního pohledu emancipované, byly tabu?


Připustit, že by žena v římskokatolické církvi zastávala jinou roli, než úklid, zdobení kostela nebo žehlení liturgických hadříků, je tabu. Moc a sláva byla v modernizované církvi ponechávána mužům. Salesián, kněz a autor spirituální literatury Zdeněk Jančařík ve své nejnovější knize Žena ať v církvi promluví na příbězích biblických žen i moderních světic empaticky ukazuje, jak silně se ženy propsaly do života církve, i když jim není ve veřejném prostoru dopřán hlas. Jančařík se nebojí – kolik mužů, kněží nadto, by dokázalo s plnou vahou varovat, že „zanedbáváním nebo odmítáním ženské části církve s jejím odkazováním do příslušných, církví přesně stanovených mezí, si klerikální mužské společenství dlouhodobě vytvořilo jungiánský stín, který ho konečně začátkem nového tisíciletí dohání.“

Příběh staré těhotné ženy Sáry, velké duše Terezie z Lisieux či zapálené myslitelky Edity Stein přináší příběhy velkých žen církve uvedené zcela novým pohledem. Kniha je protknuta úvahami o postavení žen napříč staletími, ženské spiritualitě a především má snahu ukázat, o jaké dary se připravujeme, odsouváme-li ženy do pozice poslušných a o ničem nerozhodujících skromných „služebnic“.


text: Julie Modrá

Žena ať v církvi promluví
Zdeněk Jančařík
Portál
Praha 2022, 200 s.