Sonáta pro Jiřinu
Ovace ve stoje jsem dosud zažila všehovšudy asi třikrát. Obvykle jimi diváci odměňují zážitek, ze kterého mrazí. Nebo zážitek, který se jen tak nebude opakovat. Divadelní představení Sonáta pro lžíci s Jiřinou Jiráskovou v hlavní roli splňuje obě tato kritéria.
Jiřina Jirásková? Ta ještě hraje? Ano, a hraje skvěle! Ačkoli se během hry objevila dvě tři místa, kde jí paměť na vteřinku zaklopýtala, nebo jazyk zlenivěl, paní Jirásková nikdy nevypadla z role a vtipně improvizovala. „Austrálie, Austrálie! Vidíš, já už ani pořádně neřeknu Austrálie!“ „Co jsem to vlastně… aha, už vím. Chtěla jsem ti totiž ještě říct…“ Nic z toho absolutně nerušilo, a naopak roli ještě více polidštilo a dodalo jí uvěřitelnosti.
Stejně mi vždycky vadilo, s jakou přesností herci deklamují dialogy každodenního života. Nevím jak vy, ale pokud nemám předem připravený monolog, tak tápu. Hledám slova, váhám, opravuji se, tu a tam se přeřeknu, měním koncovky slov podle toho, jak mi plynou nové výrazy a souvislosti na jazyk. Alespoň některé výše zmíněné prvky očekávám v projevu skutečného herce, který chce působit věrohodně. Paní Jirásková evidentně ví, koho a jak hraje.
Lágr v džungli
Hereckou partnerkou je paní Jiráskové na jevišti Divadla Bez zábradlí neméně skvělá Dana Syslová. Její přísný pohled a civilní projev mi byl vždycky sympatický. I její realistické podání role zásadové Britky Sheily je uvěřitelné a svou staromilskou upjatostí dokáže být místy přesvědčivě protivná. Tím více pak mrazí při hlubokém lidském přiznání, které její nejlepší přítelkyně Bridie překvapivě odmítá a zavrhuje.
Téma druhé světové války se zdá být již zcela vyčerpané, ve hře se však na historický konflikt díváme z nového, osvěžujícího úhlu pohledu a řeč je o méně diskutovaných tichomořských událostech. Bombardování Singapuru, poměry v japonském zajateckém táboře na Sumatře a poválečný život v Austrálii. Už jen pro odkrytá a zajímavě podaná fakta bych představení doporučila místo hodin dějepisu. Herecké výkony obou dam a dobře vybraného Aleše Cibulky v roli moderátora večer povyšují na osobní výpověď přímých aktérů. Nenechte si tento neopakovatelný večer ujít – už jen s přihlédnutím k úctyhodnému věku obdivuhodné paní Jiřiny.
Sonáta pro lžíci
Divadlo Bez zábradlí
Jungmannova 31, Praha 1
režie, překlad a scéna Kateřina Iváková
hrají Jiřina Jirásková, Dana Syslová, Aleš Cibulka
další reprízy až v příští sezóně (září 2012)