„Svoje psaní nejdřív označoval za privátní nesmysl, nesmyslný pomníček. Vůbec netušil, že z něj vyjde nejvlivnější literární dílo dvacátého století,“ říká za sobotního soumraku 15. září o „Džejáru“ Tolkienovi – který tvrdil, že svou bájnou Středozem nevymyslel, ale objevil – religionista a pedagog Pavel Hošek na 61. Zlín Film Festivalu, jehož tématem je letos Literatura ve filmu.

Po městě jsou rozmístěné tabule představující slavné autory, jejichž díla se dočkala filmové adaptace. Před městským zámkem narazíme na Kinga, Vančuru, Andersena a Christieovou, na náměstí Míru číhají Kafka, Hašek, May, Tolstoj nebo Verne. Každá tabule je opatřená reproduktorem napájeným malým solárním panelem. Legrační je, že když si stoupnete před tabuli a začnete si v duchu číst, začne vám do toho nahlas deklamovat z reproduktoru ten samý text nějaký fundovaný hlas.


Octnete se ve vzduchoprázdnu mezi čtením a poslechem. Zkoušíte to jedním směrem, pak druhým – a pak se ozve ještě další hlas, který začne předčítat z vedlejší tabule. Nakonec je jedinou možností všímat si toho, jak prezentér přistupuje k textu – nahlédnout diametrální odlišnost přenosu informací mezi soukromým a zprostředkovaným čtením. Psané slovo oživuje sám čtenář, který si ho v duchu čte, zatímco to čtené komunikuje spolu s textem i osobnost čtenáře, který hovoří.


Milovník slov
Pavel Hošek stojí na pódiu s jedinou rekvizitou, kterou je kniha od Tolkie­na – podobá se kufříku obchodního cestujícího. S robustním knírem, brýlemi a zaníceným projevem muž-mrož opravdu působí jako podomní prodejce (a trochu jako písničkář Jaroslav Uhlíř). Na obrazovce nad ním probíhá slide show fotografií z filmu Pán Prstenů od režiséra Petera Jacksona. Nedávno se mimochodem objevila zpráva, že se budou točit další čtyři díly. Na přání pozůstalých to ale tentokrát bude v kulisách, které autora k jeho tvorbě přímo inspirovaly – v Anglii. Pro spoustu fanoušků je to zklamáním. A hlavně pro Nový Zéland, který neuspěl ani s astronomickými natáčecími pobídkami. Filmová trilogie k návštěvě země zlákala houfy turistů.

V Sadu svobody sedí na molitanových poduškách asi padesát posluchačů. „Můj pradědeček byl švagr Hermíny Týrlové, takže se cítím, jako bych se vracel domů,“ pochlubí se Hošek na úvod spřízněností s animátorkou, která se proslavila prací ve zlínském Filmovém studiu. „Byl to filolog, to znamená milovník slov,“ přejde k předmětu svého zájmu. „První, co spatřil, bylo jméno. Podle něj pak vymyslel postavu. Příběh zaslechl, když se zaposlouchal do názvu místa. Odhaloval příběh, jak se utvářel ze zřetězování jmen – vyháněl šlahouny a kořeny. Příběhy se větvily, jako když roste křoví,“ vypráví zapáleně.

Přihrbený ustupuje dozadu a zase vykračuje vpřed. Když chce dodat důraz na nějaké slovo, dřepne si tak bleskově, že by se za to nemusel stydět ani Glum. Na tohoto učitele se studenti nechodí nudit. „Vrcholným výkonem fantazie je světotvorba. Může začít povídkou, ale když se nechá fantazie pracovat, vznikne celý nový svět. Není prostor pro nahodilost, jde o vystupňovanou vnímavost. Fantazie tíhne k celistvosti,“ horuje.

Baťa vs. Tolkien
Na město padá tma. Nad Obchodním domem vychází srpek Měsíce. Obchodní dům byl nedávno zrekonstruovaný přesně do podoby, v jaké ho roku 1931 představil světu obuvník Tomáš Baťa. Po rekonstrukci je pro obchody vyhrazeno jen přízemí, zbytek tvoří kanceláře k soukromému pronájmu a impozantně prosklené střešní patro pro kongresy. Co by tomu řekl Baťa? Park, ve kterém právě sedíme, za nadhodnocenou cenu odkoupil od šlechtického rodu Hauptů, aby ho prodal městu za korunu a dal tak k užívání pro všechny Zlíňany.
„Proč je ta celistovat světa a paralelního vesmíru důležitá? Podle Tolkiena je člověk malým stvořitelem. Proč dává smysl ten svět vysedět a vyčekat? Poté, co vznikne, čtenář může na pozvání spisovatele vejít dovnitř. Důležité je, že jakmile je uvnitř, ten pobyt je pro něj proměňující. Něco se s námi děje, k něčemu došlo uvnitř toho literárního světa. Tolkien pro to užívá sousloví čarovná říše, došlo k očarování. Když si dvanáctiletý chlapec dává hovězí a pod vlivem knihy si představuje, že zvíře sám skolil, chutná mu pak mnohem víc. Tomu Tolkien říká enchantment.“

Ze střechy Obchodního domu rozčesávají nebe reflektory, koná se tam právě VIP festivalová party. Na terase na sebe lidé míří chytrými telefony. Hošek sumarizuje: „Za prvé: fantazie je nástrojem vnímání. Za druhé: fantazie tíhne k celistvosti, ke vzniku celého nového světa. Za třetí: kniha přináší čtenáři proměňující zkušenost. A za čtvrté: jedním z hlavních účinků četby je setkání s krásou, která v srdci člověka probouzí touhu. Mám na mysli krásu jako rajskou kvalitu, kterou čtenář poznává, když se ocitne v příběhu, a která probouzí touhu, jež nic z tohoto světa nedokáže naplnit.“

Těžko říct, jak by se na Tolkiena díval Baťa, který z Ameriky importoval filozofii pragmatismu a jen takové dílo pro něj bylo dobré, které bylo prospěšné. Z nejvyššího zlínského kopce Tlusté hory, kterou Baťa také odkoupil od Hauptů, aby ji věnoval Zlíňanům k procházkám, červeně bliká dominanta vysílací věže, jíž se tu říká maják. „Šedesát let pracoval, nimral se v každé větě. Tolkienovi nejlépe odpovídá jeho postava Nimrala. Náš svět by byl chudší, kdyby nebylo Středozemě. Nebo Narnie, chtělo by se dodat, ale to neřekl Tolkien, ten zemřel v roce 1963.“

Fikce vs. alegorie
Proud přednášejícího občas naruší projíždějící motorka nebo vytuněné auto, se kterými se navzdory blížící se elektrifikaci v poslední době roztrhl pytel. Park je z obou stran rámovaný hlavními silničními tahy. Dálnici už měl Baťa naprojektovanou, ale nestihl ji postavit. V roce 1932 zahynul při leteckém neštěstí, když trval na odletu i přes hustou mlhu. „Krása je kvalita ráje, krása je kousek nebe na zemi. Vzbuzuje v člověku touhu, kterou nic na světě nedokáže naplnit. Přivádí ho až na práh duchovního snažení,“ zakončuje Hošek a dává prostor otázkám.
Nějaký muž avizuje dva dotazy. Prvním je, do jaké míry čerpal Tolkien z reálných kulis a do jaké si vymýšlel. Druhý zapomněl. Hošek odpovídá, že on zatím zapomněl ten první. Potom už vážně zdůrazňuje, že Tolkien se vždycky bránil označování svého díla za alegorii, i když mu to podsouvali. „V totalitním Československu byl zakázaný, protože komunisté ztotožňovali Mordor se Sovětským Svazem. To byl ale nesmysl,“ upozorňuje Hošek. Vyzve k další otázce, ale já už spěchám na film. Od osmi dávají Žert podle stejnojmenné knihy Milana Kundery. Poměr fikce a alegorie v ní byl v posledních letech předmětem vleklé diskuse.