Afrika, rozmanitý kontinent, který kdysi lákal hlavně kořistníky a otrokáře, k faktické i předstírané svobodě došel až v druhé polovině 20. století. Čerpáme z ní však pořád, a to hlavně znalosti o neobyčejném kulturním bohatství. Poznejte historii i současnost subsaharské Afriky v cyklu přednášek Městské knihovny v Praze.

Globalizace. Svět se zdá být malý jako glóbus, lidé jsou si blíže než kdy předtím a třeba do Japonska, které se dlouho uzavíralo před ostatními národy, se z centrální Evropy dostanete zhruba za půl dne. Všechny tři Ameriky, Austrálie nebo většina Asie se stávají populární dovolenkovou destinací i pro nás, cestovatele z malé postkomunistické země. Neláká nás přitom pouze moře a opalování, naopak – jezdíme za poznáním místní kultury. Kulturní rozdíly přitom paradoxně stírá právě otevřenost světa. Afrika, a specificky Afrika subsaharská (tzv. „černá“, zahrnující státy jižně od Egypta), se přitom zdá být ze všech kontinentů tím nejméně známým, jako kdyby stála na okraji globalizačního boomu. Kromě vizuální atraktivity tradičních kultur, která letos zaujala i Oscarovou komisi vítězstvím filmu Black Panther v kategorii kostýmní tvorby, k ní však neodmyslitelně patří dynamický rozvoj v posledních letech, jaký si zaslouží více pozornosti.


Krvavé diamanty
V přednáškách Podoby subsaharské Afriky vedených Vojtěchem Šaršem z FF UK, specialistou na frankofonní literaturu, máme možnost „černou“ Afriku hlouběji pochopit. Dlouhou dobu byla totiž vnímána pouze jako zdroj lidské síly či přírodního bohatství. Opravdové i metaforické diamanty však stály životy spoustu původních obyvatel a ztrátu části kulturního bohatství. Dekolonizace, odstup uzurpátorů, přitom probíhala pomalu. K osvobození a vytváření vlastních národů, které nápadně připomíná evropský romantismus, došlo až v roce 1960 s tzv. Africkým jarem, kdy se jednotliví kolonizátoři začali vzdávat svých kolonií. Nikoli však své kořisti. Až v poslední době se přitom výrazněji bavíme o faktu, že africké kulturní památky ještě dnes stojí za skly evropských muzejních vitrín. Daleko od lidí, kterým patří.

Budoucnost postkolonií
Africké jaro však nepřineslo pouze zářnou budoucnost, ale i nečekané problémy. Neoddělitelná nálepka „postkolonie“ značí, že se Africké státy se svou historií pořád ještě živě vypořádávají, podobně jako naše „postkomunistická země“. Dochází ke krizím, rozlišným představám o svobodě, hledání. Země savan, nádherných ornamentů a naprosto odlišných jazyků se však neodvratně posouvá dál a dál směrem k vše zasahující globalizaci.

Vojtěch Šarše nás již začátkem roku seznámil se vzdálenější historií subsaharské Afriky přednáškami o otrokářství a kolonialismu. Další se však teprve chystají: přednáška Dekolonizace Afriky a její dopady se koná v Ústřední knihovně na Mariánském náměstí v Praze 24. 4. od 19 hodin, 21. 5. ve stejný čas a na stejném místě proběhne Život v tzv. postkolonii. Objevte Afriku nejen jako poutavé kostýmy, ale hlavně jako poutavé společenské téma. ∞


text: Michaela Tabakovičová