Vzhledem k obsahu tohoto článku může následující tvrzení znít trochu jako paradox. Nicméně není zas tak velkou utopií chránit na internetu vlastní anonymitu a relativní svobodu. Jen vaše IT schopnosti musí být na vyšší úrovni než uživatelské.

První říjnový víkend vycházelo z Dělnické ulice ven do budovy Paralelní Polis množství lidí. Zdánlivě nesmyslná věta smysl dává. Dvoupatrový prostor vymezující určitou paralelu okolnímu světu je totiž uváděn heslem „vejdi ven“. Ven do útrob budovy tedy vstupovali návštěvníci letošního Hackers Congressu. Přednášky a projekce měly tematicky oscilovat nejen kolem anonymity a svobody ve virtuálním prostoru, ale také kolem decentralizačních nástrojů a kryptotechnologií, které mohou mít potenciál léčit nebo předcházet krizovým situacím, jež nás v blízké budoucnosti nejspíš čekají.

Větev 01
Slovo svoboda je dnes trochu ušpiněné a zejména politické kreatury si jím radostně vytírají řiť. Hodnoty, které slovo zastupuje, jsou tlačeny do pomyslného kouta. Pochopitelně v zájmu bohabojných cílů (potírání terorismu, organizovaného zločinu nebo třeba kriminality v ulicích…). Ve virtuálním světě za sebou zanecháváme stopy a informace, přičemž nevíme, kdo k nim má přístup a jakým způsobem je (zne)užívá. Přesto se i v době sofistikovaných šmírovacích nástrojů spousta lidí stává anonymními, tedy opravdu svobodnými, právě ve virtuálním světě. Většina řečníků se na kongresu shodovala, že šifrování virtuální komunikace by mělo být samozřejmostí. Martin Baroš představil projekt Cryptelo, šifrovací nástroj, který má zejména obchodním korporacím pomoci zabránit finančním ztrátám coby důsledku kybernetické špionáže. O kryptoměně zaručující anonymitu lidem, kteří ji využívají, mluvil Slush (Marek Palatinus), slovutný tvůrce prvního miningového poolu na těžbu bitcoinů. Asi největšího zájmu se dočkal Paul Rosenberg a jeho přednáška o spravedlnosti (včetně té v kyberprostoru). Z prezentovaného vyplývalo, že nástroje pro zachování anonymity jsou v podstatě dobré, musí však být podepřeny silným morálním kreditem toho, kdo jich využívá.

Větev 10
Druhá tematická větev kongresu ukázala propojení umění s moderními technologiemi, umožňujícími realizaci nových přístupů k umělecké tvorbě. Skvělým příkladem, který vzpomněla Viola van Alphen, byla výstava v newyorské MoMA. Umělci do prázdného prostoru vložili nové virtuální patro galerie, které bylo vidět pomocí speciálních brýlí. Jan Nálepa představil vlastní práci. Na pokojové rostliny připojuje senzory snímající jejich biochemické procesy. Nálepa pak získaná data převádí ve zvuky, ze kterých komponuje hudbu. O celkem úsměvném projektu Name Readymade mluvil Janez Janša, jeden ze tří slovinských umělců, kteří se oficiálně nechali přejmenovat podle slovinského premiéra a již několik let pod jménem Janez Janša žijí a tvoří. Podle očekávání se pak velké pozornosti dočkala přednáška umělců ze Ztohoven a debata o současné médii probírané akci rudých trenek jako zástavy muže, co se za nic nestydí. Petr Žilka diskutoval se členy skupiny o tom, jak se dostali na střechu Pražského hradu, aby státní vlajku nahradili rudými trenkami. Jejich akce také možná dokazuje, že to s tou svobodou není ještě tak zlé. Souhlasím nakonec s Ondřejem Neffem, který v úvodní přednášce řekl: „Jsem optimista, budoucnost bude.“ Tak uvidíme. ∞


Hackers Congress Paralelní Polis 2015 se uskutečnil od 2. do 4. 10. v pražských Holešovicích.