Se vznikem projektu Paralelní polis a sérií kritických článků v Respektu a dále na Advojce a Referendu se rozhořela další rovina debaty na téma financování kultury. Zmíněná periodika se s různou mírou intenzity úměrnou svému politickému zabarvení pustila do kritiky skupiny Ztohoven za zvolený princip financování nynějšího cíle projektu, jímž je neziskovka Paralelní polis. Jsem jedním z hlavních strůjců tohoto principu a i přes tvrdou kritiku si stojím za tím, že jako vedlejší produkt přináší Paralelní polis do českého kontextu nový impulz, který může ukázat cestu těm, kdo rezignovali na veřejné peníze. Hlavním cílem je dlouhodobé udržení organizace jak z hlediska jejího účelu a smyslu, tak i z pohledu ekonomického. Časem by si měl černý dům v Holešovicích na sebe vydělat sám, ale než se tak stane, bylo třeba vyvinout dočasný efektivní systém. K tomu jsem se inspiroval u amerických NGO’s, které často stojí na hlavním orgánu tzv. board of directors, neboli správní radě skládající se z osobností, pro něž je podpora dobročinné iniciativy otázkou společenské odpovědnosti i osobní reputace a které jsou ochotny platit za své členství v boardu (relativně) nemalé částky. Zároveň svou osobností podporují koncept a mají různé nástroje, jak předcházet tomu, aby se organizace vytčenému cíli vzdalovala. V případě Paralelní polis je tato možnost zasahovat do chodu organizace omezena na poradní funkci a možnost zastavit proudění darů, které však každý z členů boardu jako soukromá osoba platí ve stejné výši, takže nehrozí zneužití role „generálního partnera“. Jan Vitvar (Respekt) argumentoval při otevřené diskusi na toto téma tím, že je ze strany Ztohoven slepé čekat, že tito lidé nebudou uplatňovat na chod organizace vliv. Trocha optimismu by mu asi neuškodila – jednak členové boardu v Paralelní polis na to nemají faktické nástroje (kromě zastavení darů) a jednak všichni na tento princip bezzásahovosti přistoupili. Spojení se zaměstnancem Sekyra Group Leošem Andrelem nebo J&T Banky Štěpánem Ašerem může pro někoho být kontroverzní, ovšem v rámci historie skupiny se nejedná o nekonzistentnost, jak bylo Vitvarem řečeno, ale o nový experiment s hledáním nezávislosti v rámci „state free project“ – nelze spojovat dilema přijetí ceny NG 333 při projektu Mediální realita se způsobem založení neziskovky na bázi soukromých donátorů, kteří nejsou a ani nesmějí být politickým, tj. veřejnoprávním establishmentem.

Neustálé omílání pro některé kontroverzních jmen členů boardu podle mě záměrně odvádí pozornost od samotného tématu a obsahu projektu, který vnímám jako mimořádně aktuální: nové technologie totiž zásadně mění strukturu naší společnosti a mají potenciál zamíchat i s rolí státu jako nástroje pro její organizaci, což pokládám za mnohem důležitější předmět diskuse, než je krkolomná snaha o definici čistého způsobu financování. ∞


Autor je zakladatel a člen Fair Art – právního servisu pro umělce a umělecké organizace, člen umělecké skupiny Ztohoven.