Studenti vysokých škol a akademičtí pracovníci se chtě nechtě účastní mnoha konferencí, přednášek, seminářů, workshopů, panelových debat, rozhovorů, polemik i přestřelek názorů. Opustit okruh těch, kteří rozumí odborným termínům a vytříbenému jazyku vědy, může znamenat šok, ale pro některé se změna stává vítaným únikem z konzervativních poměrů.

V roce 2013 se poprvé v ČR vědci snažili o to, aby výkladem o výzkumu poučili i pobavili „lidi z ulice“ a obhájili před nimi význam vědy. Odstartoval nový popularizační formát pod záštitou Masarykovy univerzity – Science slam MUNI.

Něco jako Slam poetry?
Společné slovíčko v názvu může lehce zmást, ale v zásadě mají Science slam a Slam poetry některé společné prvky: performance, časový limit a orientace na diváka, který hlasuje pro vítěze. (V jiných zemích pojímají obě akce lehce odlišně, někdy se konají současně.) Zásadní pro náš Science slam je však prezentace reálného výzkumu konkrétního vědce a ukázka jeho nadšení pro tuto práci. Účastníci Science slamu se potrápí obrovským zjednodušením svých akademických výsledků a jejich transformací do šesti- až osmi- minutového bloku, v němž se snaží odpovědět na následující: Co zkoumám? Jak nebo čím to zkoumám? Co mne osobně fascinuje na tomto výzkumu? Proč by vás diváky to (doplňte sprosté slovo dle libosti) mělo zajímat?

Letos již po osmé
Science slam se koná dvakrát do roka v Brně. Letos projevily zájem i další univerzity po ČR a pomalu se tedy můžeme těšit například na Science slam UK (Univerzity Karlovy). Vítězové všech slamů se pak sejdou na velkém finále opět v Brně a stejně jako tomu bylo doposud, absolutní vítěz bude reprezentovat české vědce na zahraničních slamech. V roce 2015 získala 3. místo Zuzana Holubcová na EU slamu v Manchesteru s tématem Zrozeni v chaosu (Ústav histologie a embryologie MU) a 3. místem z EU slamu v Hamburgu se může pochlubit také Barbora Chattová s tématem Mráz rozsivku nespálí (Ústav botaniky a zoologie MU).

Vědec ≠ bílý plášť a mikroskop
Pro humanitní vědce byl Science slam MUNI až do listopadu 2015 lehce uzavřený. Chyba se stala nejspíše na obou stranách a organizátoři se to nyní rozhodli změnit. Jako absolventka FF MU jsem i já dostala nabídku se zúčastnit a vzala jsem to jako výzvu nejen osobní, ale také příležitost seznámit laiky s oborem, kterým se zabývám: teorie divadla. Společně se mnou se zúčastnila Martina Bruzlová z Ústavu religionistiky a Jana Holubová z andragogiky jako další zástupci humanitního směru.

Každý účastník má možnost si svůj projev připravit v rámci dvou workshopů pod dohledem zkušených lektorů, již sami prošli Science slamem v předchozích letech (v současnosti Petr Sucháček a Petr Holík). Seznámí se s ostatními účastníky a tím pádem zhodnotí konkurenci. Pro mne osobně bylo největším oříškem vysvětlit naprosto nezasvěceným lidem, co že to vlastně zkoumám, jelikož hned při otázce: „Co je to divadlo?“ bych potřebovala desítky minut na ozřejmění tohoto fenoménu. Pro vědce je těžké najednou se smířit s nedořečením, nepřesností a vypustit poznámky pod čarou. Mnohem důležitější – v rámci slamu – zůstává jakási obecná kostra výzkumu a pár nejpodstatnějších bodů, které si laik zapamatuje a nebude mít z celého projevu pouze přehršel informací a zmatek. Pokud jsem tedy chtěla obstát, musela jsem osekat budoucí magisterskou práci na následující: při divadelním představení probíhají tři základní typy komunikace, totiž mezi jevištěm a hledištěm, mezi herci navzájem a také mezi diváky. Já přidávám mezi ně další typ: komunikace člověka se sebou samým a hledám spojitosti s hereckou prací. Stručně, jasně, výstižně! Přidejte praktickou ukázku akce na jevišti v podobě dynamického tance v teplákách a máte hotovo.

Science Slam 8
Ještě 12. 4. ráno bylo připraveno šest řečníků, ovšem do večera se jejich počet zredukoval na pět, poněvadž jednoho skolila nečekaná choroba. Diváky bylo tedy nutné předem upozornit, že na hlasovacích lístcích je řečník navíc, aby pro něj náhodou omylem nehlasovali. Přesto se hlas pro nepřítomného řečníka – nejspíš jako projev solidarity – v urnách objevil.

Večer zahájila Hana Kubelková z Ústavu archeologie a muzeologie, která miluje popel a proto se tuto vášeň rozhodla představit divákům. Z popela dokáže určit „co hořelo, kdy to hořelo a proč to hořelo“ a od toho odvozuje lidské jednání té doby. Druhou statečnou večera byla Jana Skládaná z Kabinetu informačních studií a knihovnictví s příspěvkem o informační bezpečnosti dětí na internetu. Ondřej Kovanda z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky představil publiku brambory a svou diagnózu teoretického fyzika. Protože zkoumá kvantovou teorii pole, jednoduše si pomohl přirozeným mostem mezi zemědělstvím a teoretickou fyzikou a prakticky divákům přiblížil problematiku pomocí brambor. Zora Vajsová ze Skandinávských studií se zabývá dětským folklórem ve Švédsku ve srovnání s českým a snažila se přítomné přesvědčit o jeho důležitosti pro společnost. Fyzioterapeutka Michaela Bobrová prakticky ukázala dynamický sed pro lepší držení těla, pozornost a výdrž. Při čekání na výsledky hlasování se již tradičně na pódiu objevila brněnská improvizační skupina Impro Džow a za pár desítek minut bylo rozhodnuto. Vítězem osmého Science Slamu se stal Ondřej Kovanda, který ještě s dalšími vítězi bude reprezentovat Brno při souboji s vítězi pražského Science slamu UK již na podzim. ∞


Rozhovor s organizátory Petrem Holíkem a Martinou Bruzlovou

Čeká vás již osmý ročník Science slamu – co podstatného se změnilo oproti předchozím ročníkům? Na co tentokrát lákáte diváky? Není to náhodou pokaždé stejné?
Petr: Formát slamu se nemění, pokaždé ale máme nové řečníky z různých oborů, tedy vždy jiná témata. Od minulého ročníku jsme se přesunuli do nového prostoru, kterým je Univerzitní kino Scala a samotné nás překvapilo, že jsme schopni jeho kapacitu naplnit. Dříve se slam konal v Kabinetu Múz.

Martina: Vždy je zajímavé sledovat, jak konkrétní řečník pojme svoje téma. Je to věda na pódiu. Občas je věda dostat z vědce něco jiného, než jsou vědecké termíny, nepodaří se mu přijít na osobní motivaci pro vlastní bádání a nakonec vše zaobalit do zábavného výstupu. Za konkrétními výsledky najednou vidíme konkrétního člověka.

Kde vidíte budoucnost Science slamu?
Martina: Snažíme se šířit slam na další univerzity po ČR. Prozatím spolupracujeme s Karlovou univerzitou v Praze a čekáme na další zájemce. Rozhodli jsme se slam představit i středním školám, kam přivezeme zkušené řečníky.

Petr: Máme úspěchy dokonce i na školách základních. Nejsme proti, aby si školy pořádaly své vlastní slamy, kde se mohou utkat učitelé s žáky na jednom jevišti.

Kolik lidí se na organizaci vlastně podílí a co to všechno obnáší?
Martina: Hlavní organizátoři jsou 4 (Petr Holík, Martina Bruzlová, Martin Ukrob, Irina Matusevich) a někteří zastávají více funkcí – například Petr Holík je zároveň lektorem workshopů společně s Petrem Sucháčkem. Máme štěstí na dobrovolníky, kteří nám hlavně v den konání slamu pomáhají. Většinou jsou to bývalí řečníci a jejich počet je různý. K tomu kameraman, fotograf, štáb. Když jsme to nedávno počítali, na organizaci jednoho večera se může podílet kolem 30 lidí.

Petr: Nejdůležitější je sehnat řečníky, pak přichází na řadu propagace na sociálních sítích a na všech fakultách univerzity, komunikace s partnery, správa webu, příprava a průběh workshopů pro řečníky, výroba plakátů, hlasovacích lístků, programů… A pak také faktury nebo vymyslet, jak těch 30 lidí, kteří na večeru pracují, nakrmíme.

Jsou řečníci před výstupem nervózní? A jak s nervozitou jako skupina bojujete?
Martina: Protože pro některé to je naprosto nová zkušenost, nervozita přichází někdy silná. Právě proto prochází přípravou a mohou si projevy vyzkoušet před lektory. Těsně před začátkem hlavního večera se v zákulisí společně „naladíme“ a všichni organizátoři samozřejmě mají v popisu práce šířit pozitivní energii a povzbuzovat.

Petr: Sami jsme si prošli Science slamem jako řečníci a víme, jak je motivace důležitá.

Řečníky znáte dlouho před samotným hlavním večerem – tipujete už na základě workshopů vítěze? Překvapí vám následně výběr diváků?
Martina: Netipla bych si vítěze, ale dokážu odhadnout, kdo nejspíš zaujme. Což může být více lidí. Moje odhady se většinou potvrzují, ale stává se, že mne projev řečníka na hlavním večeru úplně překvapí.

Petr: Jistě, že tipuji. Výběr diváků mne většinou nepřekvapí, ale často bych za sebe vybral někoho jiného.

Je nějaký obor, který byste rádi viděli na Science slamu, ale nedaří se vám sehnat řečníka?
Petr: Překvapilo by mne, kdyby se přihlásil někdo z Právnické fakulty. Určitě by bylo zajímavé vytvářet projev s někým takovým.

Martina: Obecně humanitní obory. Vypadá to, že se lidé z těchto oborů více bojí na takové akci vystupovat. Klidně bych zapojila i umělce, aby byla škála opravdu pestrá, a neomezovala bych se jen na ty typické „vědce“, ale to je můj názor.

Vrátili byste se ještě někdy na pódium?
Petr: Pokud pořádáme nějaké akce, kde je potřeba naplnit počet řečníků, na pódium se vrátím. Nemám to ale rád, protože už aktivně vědu nedělám, takže mi to přijde neupřímné.

Martina: Na pódium se vracím, protože pořádáme tzv. mini slamy, kde vystupují již zkušení řečníci. Můžete nás taky potkat na různých festivalech, např. Divadelní kontejner, Brněnský lunapark nebo Colours of Ostrava.

Co považujete za úspěšnou akci Science slamu?
Petr: Naplněný sál a řečníci, kteří mne svým výkonem překvapí i přesto, že jsem s nimi pracoval na workshopech.

Martina: Naplněná Scala a dobrá energie jak v hledišti, tak na jevišti. Také když se projevy všem povedou a po skončení akce slyším diváky, jak debatují o nějakém tématu ještě při odchodu domů, nebo přichází přímo za řečníky a organizátory s dotazy, gratulacemi apod.



autor: Petra Bruzlová