Základem lomografie je sovětský kompaktní fotoaparát LOMO LC-A, vyráběný v továrnách Leningradského opticko-mechanického sdružení. Legendou se stal začátkem 90. let především v Rakousku. Umělci, používající techniku lomografie se snaží soustředit na nedokonalé možnosti jednoduchého fotoaparátu a na fotografii oproštěnou od technických aspektů.

1914
S velkou slávou je zahájen provoz první elektrické tramvajové linky v Košicích. Zahajuje se výstavba další budovy pro nový obor chemického inženýrství Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně. V zoologické zahradě v Cincinnati umírá poslední holub stěhovavý. 28. června v Sarajevu je spáchán atentát na Františka Ferdinanda d‘Este, čímž je zahájena světová válka. Rovněž v tomto roce vzniká Ruská optická a mechanická společnost v Petrohradě, která se profiluje zprvu na vojenskou optickou techniku, nikoli na fotoaparáty. První skutečný ruský fotoaparát spatří přes čočku světlo světa až o šestnáct let později.

70. léta, kdesi v Sovětském svazu
Soudruzi a soudružky v národním závodu Leningradské opticko-mechanické sdružení, které vzniklo z původní Ruské optické a mechanické společnosti, vyvíjejí pomocí nejnovějších metod a revoluční techniky nenápadný přístroj, se kterým dokážou sledovat zlé agenty kapitalistického západu i v noci. Vše probíhá samozřejmě pod přísným utajením. V leningradských laboratořích brzy vzniká LOMO (ЛОМО) – fotoaparát, který dokáže dělat fotky bez blesku i ve tmě. Koho zajímá, že soudruzi a soudružky při překotném a nadšeném vývoji udělali pár drobných chyb. Nebyl by to Sovětský svaz, aby to nebyly chyby vskutku inovační a nedodávaly výslednému výrobku originalitu.

LOMO totiž nefotí dokonale. Dalo by se říct, že je to přístroj nevypočitatelný, neboť obrázky jsou někdy rozmazané, tu se zas vlní a barvy často vůbec neodpovídají skutečnosti. A fotit bez blesku v noci dokáže na vzdálenost metru třicet. Možná proto se z něj nakonec nestane nástroj agentů KGB, ale na začátku 80. let bude představen široké veřejnosti.

80. léta
Přístroj LOMO LC-A je potěšením pro celou generaci soudruhů nejen ze Sovětského svazu, ale i jejich bratrů v ČSSR, Vietnamu, NDR nebo na Kubě. Veřejnost však brzy přestává doceňovat umělecké kvality produkovaných fotografií a žádá, aby jejich fotoaparáty zachycovaly realitu. Přichází tedy nová řada fotoaparátů zbavená chyb a původní sláva LOMO opadá.

1990
Před rokem padla železná opona, v bývalém východním bloku se dá konečně dýchat a do Prahy přijíždí skupinka mladých lidí z Vídně podívat se na porevoluční optimismus. Současně při toulkách po bazarech v Praze naráží na podivný fotoaparát („nejspíš ruskej krám“) a čistě ze zvědavosti si jej za pár korun koupí a dovezou domů, s již pořízenými fotkami z Prahy.

Výsledek je ohromí. Šedivé postkomunistické město na obrázcích vypadá, jako by ho namaloval šílený surrealistický malíř, který barvy míchal, jak se mu zrovna zachtělo a občas třeba půl výjevu rozmazal. Bratři Boschové, nadšení objevitelé LOMO LC-A, nelení a odjíždí do Ruska, kde se fotoaparát stále vyrábí. Do Vídně se vracejí s distribučním kontraktem.

1994
Vzniká Společnost lomograferů – nadšenců, kterým se klasická fotografie už omrzela a její digitální verze je ještě ve hvězdách. Pořádají se první výstavy a soutěže. Na to, že Boschové nepoužili téměř žádnou reklamní kampaň a svůj objev šířili jen mezi kamarády a známými, se jedná o slušný výsledek.

1996
Ruská firma plánuje ukončení výroby LOMO fotoaparátů. Nadšenci šílí a bratři Boschové se chytají příležitosti a zakládají svou vlastní továrnu v Číně.

Dnes
LOMO prožívá svou již několikátou vlnu obliby. Technika se od 70. let prakticky nezměnila, jen barev, typů a provedení je jaksi více. Ruský strojek navíc dostal většinou pestrobarevný plastový obal, díky němuž vypadá jako hračka pro děti.

Kromě LC-A se vyrábí široké množství modelů, třeba LOMO Holga, která může mít čtyři různé barevné clony blesku, umí být i panoramatická a její hlavní specialitou je focení více snímků na jedno políčko filmu.

Super-sampler má čtyři čočky, které fotí postupně po sobě jdoucí čtyři záběry a celé je vtěsnají do jednoho políčka, dále existuje třeba populární Fish Eye, zatím méně známé Frog Eye (žabí oko, které fotí pod vodou) a nově i LOMO Polaroid.

Popularita „toy cameras“ je docela pochopitelná; jsou levné, malé, skladné, barevné a trochu dobrodružné, protože nikdy nevíte, jakých fotek se po vyvolání dočkáte. Kupování citlivých filmů s vysokou světelností a jejich vyvolávání se sice časem prodraží oproti drahé digitální zrcadlovce, ale hlavně že je zábava.
A proto budou nejspíš ještě nějakou dobu zastánci digitální fotografie brblat a zdlouhavě vyrábět ve Photoshopu to, co při troše štěstí někomu cvakne staré ruské ЛОМО.