Město versus vesnice. Příroda versus vymoženosti civilizace. Všudypřítomná hektičnost a proti ní pomalu plynoucí čas. Těžko bych v rámci naší kotliny hledala větší extrémy, než mezi kterými se pohybuji. Na jedné straně rodná obec čítající něco přes sto obyvatel, kde je nejbližší město vzdáleno přes dvacet kilometrů, na straně druhé hlavní město nad Vltavou se tyčící.

Velké pohoršení jsem vzbudila, když jsem jednou, kráčeje rodnou obcí, zapomněla hlasitě pozdravit jednoho místního opilce. Dotyčný se několikrát ohradil a poté usoudil, že za všechno může moje pražácká namyšlenost. Svým způsobem měl pravdu, ve městě si člověk svých bližních opravdu příliš nevšímá. Čehož někteří obratně využívají a všímají si pro změnu cizích peněženek.

Na Václaváku na mě nejspíš nikdo nezakřičí „A kdy se jož bodeš vdávat?“, místo toho se však brzy dočkám oslovení „Hey, you sexy, go with me!“ od zubícího se chlapíka černého tak, že kdyby ho zahlédly některé starší občanky rodné vísky, s pokřikem „ježišmarja, čert“ by spěšně zamykaly svá obydlí. „Opravdovyho čerňocha“ viděly jenom onehdá v televizi, když nepočítáme „teho Koramtenga nebo jak se menuje, ten co říká zpráve na té Nové s tó Borhyjovó“.

Když mi bylo asi sedmnáct, budila jsem pozdvižení černě nalakovanými nehty. „Sodoma gomora, tohle svět neviděl,“ vykládala pohoršená sousedka mojí babičce. Jenže k punkrockové holce něco takového prostě patří a na taneční zábavě, která představovala pomyslný kulturní i společenský vrchol týdne, jsem se něčím takovým mohla blýsknout před stejně smýšlejícími kamarády. Kořalka za sedm korun pocit sounáležitosti ještě stvrdila. „To v Praze, tam je všechno tak drahý,“ vyprávěla kamarádka mé starší sestřenice a já jen valila oči. Jak se někdo může v tak velkém městě plném neznámých nástrah, feťáckých trosek, kurev, pasáků a cizinců, kteří sladkými řečičkami vábí naivní holky a prodávají je do bordelů, vůbec existovat!

Život ve městě má prostě svá úskalí. Když vidím vyplašené cizince z evidentně neevropských zemí, kterak s děsem v očích poprvé vstupují na jezdící schody, znova a znova se o tom přesvědčuji. Ale na vesnici to taky není žádný med.