Poezie jako dutý výkřik
z neznámé sítě.
Neboj. Démoni chcípli.
Nemohu jen spát.
Na šachovnici je dítě.
A je jím taženo.
Ale kam, proboha?!
Šachovnice se rozpadá.
A dítě padá do tmy.
To dítě jsem já…

***

Nemám vůbec nic
A o nic zde neusiluji.
Peníze rozdám na ulici.
A to je asi všechno.

***

Změnil jsem vnímání
a raduji se z každé
maličkosti tady a teď.

Třeba z listu javoru
plujícího naší ulicí
k obzoru bez komínů.

(ze sbírky Básně II, 2022)