Sobota, dlouhý stín
v něm mravenec potká chroustíka.
„Letíte letos k moři?“
A už zas utíká.

Procházím se v klášterní zahradě
v hlavě plno jak v deskách po dlouhé poradě
vzduch se třepotá, ve skleníku dusno, v záhonku cibule.

Myši křičí:
„Nová móda v poli! Na konci července dostaly snopy bílé overaly!“
Že by intervence do prostoru vedle králičí nory?
Mezitím slunce zbylou trávu sežehlo doslaměna
od minulého týdne jenom drobná změna.
Asi to ani nebolelo a chmýří teď míří bůhvíkam.

Křehký a jemný jak kočičí fousky
jsou kousky dnů
uprostřed léta.

ze sbírky Je ráno, dělám si čaj (2023)