K snídani dvě vejce a sklenici mléka

Smrková větývka ti visí z kalhot,
v lednovém ránu zpívají ptáci pod oknem.
Jaro visí na háku,
bdíš, připravený, že za týden už nemusíš mít
ruku, oko, rodiče.

Po hladině mléka
chodí na snídani důvěrně známá lítost.
Čára rozbřesku, minutové slunce
jako žiletka ti dohladka oholí tvář,
pak zmizí za mračným břízolitem.

Kalifornie

Podhůří krajiny se rozpíjí jako olejová skvrna,
nemá cenu dnešní večer pod meruňkou.
Sedíš v marmeládě a čteš
Biliár o půl desáté.
Přichází k tobě mladá herečka,
rozvykládá se o poslední milostné scéně.
Milá paní, já pro vás nemám žádnou otázku.
Na odvrácené straně měsíce
trochu toho korporátního světa
do melancholické šlehačky na tvém pudinku.
Cítíš pod sebou horninové plavce,
modlíš se k Duchu svatému.
Zkáza světa chutná jako obora v lese.

Už dnes budeš srkat džus,
z jukeboxu bude hrát Venice Bitch
od Lany Del Rey.

Afterparty

Z adventu koukají už jen
černé mokré větve, nic dobrého.
Zůstávám o vodě a sušenkách,
když nemůžu spát, kouřím jednu za druhou
s popelníkem na hrudi, který jsem dostal od maminky.
České sklo z Jablonce.
Většinou to ale nevydržím
a k večeru čekám v bistru na kebab.

Období mystagogie přichází po dobrém jídle,
pekaři vytahují z pece černé bochníky,
andělé nalezených duší připravují
řezané pivo a popíjejí rum.
Post něco, afterparty,
na které jsou všichni sad.

ze sbírky Paní les (Host, 2024)