Miroslav Fišmeister
29. 07. 2021 | poet
Nadsvětelná rychlost tvé nehybnosti.
Okolí sviští.
Tvé šaty voní, nahé jako vzduch.
V zrychlení času mozek posunul barvy,
potřásá svými brouzdališti,
vidí se
ve ve snu zdvojeném noži.
Obrovský jazyk se reaktoru ptá
na maximum tahu.
Úplně první odstín tepla noci.
Tvé šaty padají na podlahu.