Zelené modřiny, začíná hřát!
S přáním už zas rostou rohy.

Krajinu kousal bys do masa nohy,
jenom se rozhodnout, vstát.

Ten pocit,
kdy je namístě
začít větu slovy:
Ten pocit.

Za časného šumivého rána,
kdy nám lidem ještě smrdí z pusy
a nikdo nic neví, ani neviděl.

Když se z bytů naokolo
vylupují semínka pracujících
a upadají ze schodiště, střemhlav
přímo do kombajnu dne

a jako kresbu ztvrdlou gumou
po sobě zahlazují včerejší,
prokazatelně umaštěné, stopy.

Skoro celé sdělení II

Neustále v rozpacích
a na vlastní kůži verše.
Jako naprostý text!
Nicméně… Nic víc?