Vít Malota
29. 12. 2021 | poet
Jen jméno
Odmítl věčné světlo
zasuté hluboko
v kořenech betonových zahrad
Zapálí na římse pochodeň
a v odpověď se mlží
Svůj život bychom měli upřít ke
konstruktivním činům a nesobecky
věnovat síly obecně-společenskému
progresu
Dohasíná pod vrstvami
strnulého vytržení
z času
Tolik je řečeno a psáno
označit ověřit nadepsat
a uložit
Chtěl bych se probudit
je ze mě vyprahlá skořápka
země je vyprahlá
takhle jsem spokojen
duše se bojí hlasu i světla
těžko zvednout
když hluboce dřímám
zdá se mi o kamenech v polích
ze kterých stavěli zídky
ze sbírky Bez obrazů navíc (Dobrý důvod, 2021)