Jakub Tomáš (* 1982) se narodil v Jihlavě, žije a tvoří v Jihlavě a v Praze. Absolvoval na pražské Akademii výtvarných umění pod vedením Vladimíra Kokolii a Jiřího Sopka. Patří ke střední generaci české malby a v současnosti rozvíjí jednu z nejrozpoznatelnějších figurálních poloh na domácí scéně. Jeho aktuální tvorba se vyznačuje důslednou prací s obrazem jako konstrukcí, nikoli jen „zobrazením reality“. Typickým znakem je vrstvení, fragmentace a střet několika perspektiv v jednom plátně, které narušují klasické prostorové vnímání.

V posledních letech se Tomáš vrací k figuraci, ale posouvá ji směrem k jakési „rozkládané scéně“. Postavy a prostředí nejsou jednotné – jsou skládány z více pohledů, výřezů a vizuálních záznamů, které připomínají koláž nebo montáž. Obraz tak působí jako simultánní dění několika momentů najednou, což vytváří napětí mezi realitou a její interpretací. Specifickým rysem jeho současné práce je také práce s iluzí a jejím narušováním. Malba u něj není jen vhledem do prostoru, ale spíše polem, kde se realita „demaskuje“ – motivy se překrývají, štěpí a znovu skládají. Divák je nucen aktivně rekonstruovat, co vlastně vidí, a obraz se stává spíše mentální konstrukcí než stabilním výjevem. V posledních projektech se objevují i odkazy na portrét a identitu, často inspirované fotografií a mediálním obrazem. Tváře nejsou fixní, ale proměnlivé, jakoby „přemalované“ nebo znovu sestavené z různých verzí téže osoby. Tím Tomáš otevírá téma nejistoty vizuální paměti a toho, jak dnes obraz reality vzniká spíše skládáním než pozorováním. Jeho aktuální tvorba tak stojí na pomezí malby, koláže a vizuálního myšlení o obrazu samotném – ne jako o výsledku, ale jako o procesu, který je vždy nestabilní a otevřený interpretaci.