Nikola Emma Ryšavá (* 1990) se narodila v Praze, kde také žije. Absolvovala na pražské Akademii výtvarných umění pod vedením Lukáše Rittsteina.

Ryšavá patří k výrazným osobnostem současného českého sochařství, které se odklání od klasického chápání figury jako realistického zobrazení člověka. Ve své tvorbě pracuje s antropomorfními bytostmi, které se pohybují na hranici lidského, zvířecího a imaginárního pojetí. Nejde jí o popis skutečnosti, ale o zachycení vnitřních stavů – emocí, napětí, zranitelnosti a proměnlivé identity. Sochu nevnímá jako statický objekt, ale jako psychologickou situaci. Její figury působí jako bytosti v procesu vzniku, rozpadu nebo transformace. Často v sobě nesou paradox: jsou současně křehké i znepokojivé, intimní i cizí. Tato ambivalence je klíčem k jejich estetickému působení – divák v nich nerozpoznává něco vzdáleného, ale spíše potlačené části sebe sama. Silným motivem je v její tvorbě také maska, překrytí nebo deformace těla, které odkazují k sociálním rolím a tlakům na sebeprezentaci. Tělo se u Ryšavé stává nositelem zkušenosti, paměti i psychického napětí. Není jen fyzickou formou, ale médiem vnitřního života. Téma péče pro ni není primárním námětem, ale lze jej najít právě v jemných nuancích působení jejího díla. Objevuje se jako subtilní, ale zásadní princip – jako schopnost vnímat křehkost existence. Princip péče je přítomný v samotném postoji k figuře. V respektu k její zranitelnosti i nejednoznačnosti. Zároveň však Ryšavá ukazuje, že péče není jednoznačně uklidňující nebo harmonická. Může být těžká, ambivalentní a svazující. Je to péče o sebe i o vlastní identitu, která je neustále formována pohledem okolí. Její sochy tak často působí, jako by samy péči potřebovaly – a zároveň ji vyžadovaly od diváka. Ryšavá tak vytváří prostor, kde se péče stává zkušeností a nenápadným důrazem nutným k pozornosti.