Už je to několik týdnů od chvíle, kdy se místa kulturou dýchající pro veřejnost nemilosrdně uzavřela. Kulturní dění se v těchto dnech odehrává zejména na internetu, kde vznikla řada zajímavých iniciativ, jako například festival NIC 2020, pořádaný platformou GoOut. Jak se s přechodem do virtuálního prostoru popraly klasické kulturní instituce a co dobrého přinesl této situaci imaginární festival?

Doteď byla kultura založena zejména na setkávání, vzájemné interakci a následném dialogu. Tato vzájemná výměna probíhala jednak mezi návštěvníkem a uměleckým předmětem/dějem, ať už hudebním, vizuálním nebo performativním, tak také mezi návštěvníky navzájem. Vládní nařízení z posledních měsíců ale s tímto zavedeným systémem silně zamávala a společností začaly rezonovat otázky, jak to s připravovanými událostmi bude.

Instituce jako galerie, divadla a další platformy kulturu zprostředkovávající měly téměř jedinou možnost. Pakliže nechtěly, aby jejich práce přišla vniveč, musely se na situaci adaptovat a přenést chystané aktivity do virtuálního prostředí internetu. Mnohdy konzervativní, zkostnatělé instituce byly touto situací donuceny do tohoto prostoru vstoupit a začít se účastnit dialogu zde probíhajícího, mluvícího řečí 21. století. A tak začalo kulturní dění fungovat v novém módu, transformováno do online forem. Koncerty z obýváku, divadelní představení hraná před prázdným jevištěm, virtuální prohlídky i vernisáže živě přenášeny a spolu s tím mnoho dalšího. Přestože jsou všechny tyto aktivity skvělým rozptýlením do karantény a možností, jak zůstat v kontaktu s oblíbenými umělci, nezdá se pravděpodobné, že by internet mohl kulturu spasit. Nebo snad ano?

Kam za kulturou z domova
Tak jako v odvětví gastronomie nyní čelíme obavám z toho, zdali naše oblíbená kavárna tuto krizi přežije, stejné je to s jednotlivými platformami zprostředkovávajícími kulturní život. Nastalé situaci se museli přizpůsobit mnozí, mimo jiné například společnost GoOut, která se specializuje na prodej vstupenek na události a představení všeho druhu. V momentě, kdy dostala ránu kultura samotná, GoOut se vezla spolu s ní, neboť v ten samý moment kompletně přišla o svůj prodejní artikl. Jít ven přestalo být možné a veřejností se začalo nést heslo #zůstaňdoma. Jak se říká: “When life gives you lemons, make lemonade”, a tak musela i tato společnost změnit svou strategii.

Díky spolupráci Lukáše Jandače (obchodního ředitele společnosti GoOut) s Hanou Třeštíkovou (radní hlavního města Prahy) vznikl projekt s názvem NIC 2020, jehož cílem bylo podpořit instituce i samotné umělce. V rámci imaginárního festivalu bylo možné od 1. dubna do května pořídit vstupenky na neexistující události, a tím podpořit například oblíbené divadlo. Do pomyslné nabídky byli postupně přidáváni další umělci a platformy, a to nejen z Česka, ale i okolních států (Slovenska, Polska a Německa). Každý si tak mohl vybrat ze širokého spektra podle tří základních kategorií: města, konkrétního podniku nebo umělce, ať už domácího nebo zahraničního. Podpora tak byla rozprostřena mezi kluby, galerie, kina, hudební i gastro festivaly, divadla a mnoho dalšího. Všechny virtuální události se pak symbolicky konaly 1. května a vybrané částky byly předány do rukou jednotlivých institucí.

Budoucnost kultury se tak na chvíli ocitla v rukou každého jednotlivce. Jak píší autoři imaginárního festivalu: „A až se svět kolem nás zase vrátí do normálu, budeme mít jistotu, že naše oblíbená divadla, kluby, galerie, kulturní “zašívárny”, koncertní sály a další ostrovy kreativní svobody mohou i nadále pokračovat v tom, co umí nejlépe: rozšiřovat obzory, přinášet radost, ale v první řadě přinášet zážitky, na které nikdy nezapomeneme.”

Kam nás to posune
Ať už jste pravidelným nebo jen občasným návštěvníkem kulturních akcí, doba, ve které filharmonici usedají za kasu v obchodě, nutí k zamyšlení nás všechny. Nehledě na mnohá negativa nemohu setřást dojem, že by se v tomto zmatku mohlo objevit do budoucna pro kulturu i mnoho dobrého. Naučí-li se kulturní instituce mluvit jazykem současnosti a artikulovat skrze moderní média, mohl by to v důsledku být pozitivní posun vpřed. Potenciál vidím v získání pružnosti a navázání kontaktu s návštěvníky stálými i budoucími. Kromě toho je docela možné, že to celé povede ke zrodu zcela nových forem umění, doteď neexistujících, využívajících virtuálního prostředí.

autorka: Kristýna Mikešová