Co oči nevidí, to srdce nebolí. Narůstá ve mně bolavý pocit, že jsme si až příliš zvykli lidský život fyzicky zneviditelňovat, pokud byl ve vztahu k domluveným společenským normám vyhodnocen jako problematický, nenormální. Počet vězňů a vězeňkyň v Čechách roste. Psychicky „labilní“ končí za zdmi léčeben. „Nepohodlná“ či „nepřizpůsobivá“ těla jsou odsunuta, zavřena a podrobena disciplinační praxi. Nejde to ale dělat jinak?