Dokumentární a politické divadlo představuje v dnešní Evropě velmi produktivní směr, zatímco čeští umělci pořád spíš prozkoumávají cesty, po nichž by se u nás tento žánr mohl ubírat. Žádný dosavadní kus z jejich produkce si netroufnu označit za zásadní, nebo dokonce přelomový, ale zdá se mi, že ty cesty a cíle jsou stále jasnější.