Je to zvláštní, ale trošku se cítím, jako bych opět nazul chlapecké dřeváky a vydal se v nich zpátky časem. Do doby, kdy jsem měl účes střižený podle hrnce (což mi zůstalo) a četl jsem knihy Jaroslava Foglara. Tenhle pocit ve mně nevyvolal nostalgický večer strávený nad albem školních fotografií, ale projekt Radlická 125.