Minulý rok na jaře se až příliš často psalo o zastavení, času pro rozmysl, prostor pro sebe, utřídění priorit, opuštění koloběhu praktických nutností a otevření obzoru pro zhodnocení a možná i přehodnocení našeho života. Nadšení z toho všeho opadlo s momentem, kdy jsme si uvědomili, že ona hodnotová revize trvá už nějak moc dlouho a kdy se ve zmíněném prostoru pro nás utilitární potřeby dlouhodobě usadily a začaly ho nenápadně okupovat.