Pasta Oner se pohybuje v graffiti subkultuře od roku 1994 a je považovaný za jednoho ze zakladatelů streetartu v Čechách. Jeho současná tvorba daleko přesahuje tento druh vyjádření. Kromě výstav v galeriích a grafické práce se nejnověji spolupodílí i na instalaci v českém pavilonu na EXPU 2010 v Šanghaji.

Co pro tebe dneska znamená graffiti?
Dneska je pro mě graffiti možnost jít s kamarády na pivo a pak jít dělat throw-upy nebo barevný pieces k trati. Zároveň vydávám street culture magazín Clique, takže hodně energie jde i tímhle směrem.

Jaká byla nejkritičtější situace, kterou jsi při malování graffiti zažil?
Asi útěk z metra. Běžíš tunelem, pak lezeš po žebříku, pak zase dlouho běžíš a nakonec se z toho všeho pobleješ.

Kdy jsi se začal zajímat o streetart?
Streetartu jsem se začal věnovat okolo roku 2000. Narazil jsem na to na internetu a okamžitě mě to dostalo, protože jsem byl zrovna ve fázi, kdy jsem potřeboval říct víc, než jenom „tady jsem“. Bavila mě na tom celá ta údernost propagandy, kterou jsem mohl využít ve svůj prospěch.

Jak se vyvíjela tvoje tvorba?
Začínal jsem na ulici, kde více či méně stále něco realizuju. Také jsem lepil své plakáty a samolepky. Dneska dělám hlavně v galeriích. Kreslím štětcem, při čemž používám projekci jako podklad, takže hodně děl vzniká v počítači. Dělám sítotisk na plátna, limitované série plakátů, realizuji různé objekty a instalace. Témata se mění, ale ne vždy a za každou cenu musím něco říkat. Baví mě hezké věci a tu intelektuální omáčku okolo můžu klidně vynechat.

Kdy jsi začal vystavovat v galeriích?
V roce 2003.

Nepřijde ti přesunutí pouličního umění do galerijních prostor paradoxem?
Bylo to tak vždycky. Před 35 lety to bylo graffiti, dneska jde o streetart nebo ten druh umění, který z něj vznikl. Spousta autorů se chce od graffiti / streetart nálepky očistit a tvářit se jako konvenční umělec. Jiní mají zase strach, že tím přichází streetart o své kouzlo. Lidé streetart milují a pokud ho potkávají na ulicích a pak mají možnost si ho kousek vzít z galerie domů, je to skvělé!

Co si představíš pod pojmy streetart, umění ulice?
Já dělám streetart. To znamená, že se snažím nějakou jasně identifikovatelnou formou šířit estetiku svého jména. Umění ulice nebo umění ve veřejném prostoru je, když jdeš a namaluješ třeba na růžovo tank. Mimochodem graffiti nepatří ani do jedné z těchto skupin, je to naprosto solitérní disciplína. Jediná spojitost je, že streetart z něj vychází. Jsem umělec, který striktně rozděluje graffiti a streetart.

Nedochází v poslední době ke komercializaci graffiti?
Tohle je typicky česká otázka. Jsme národ hipies a inťošů, které rodiče naučili kádrovat, přitom sami žereme hamburgery a čumíme na Novu. Co je komerce? Kde je její hranice? Úspěch je v Čechách něco jako špatná vlastnost a ti neúspěšní se schovávají za nekomerčnost. Ve Státech je úspěch deviza a pojem komerce prakticky neexistuje. Tahle česká zaprděnost mě občas trošku rozčiluje.

Co inspiruje tvoji tvorbu?
Miluju estetický kýč, funkcionalistickou a socialisticko-realistickou architekturu. Baví mě americký signmaking 50.–80. let a pop-art. Mám rád americké nezávislé filmy, staré bondovky, stejně jako propagandistické filmy 50. let v Československu a 60. léta Miloše Formana. Rozhodně obdivuju Andyho Warhola, Claese Oldenburga a Roye Lichtensteina.

Jaký je tvůj nejnovější projekt, který připravuješ?
Výstava pro český pavilon na světové výstavě Expo 2010 v Šanghaji. Vystavuji společně s Pointem, Maskerem, Tronem, Eposem a Scarfem (všichni bývalí writeři, pozn. aut.). Je to největší projekt, který jsem kdy realizoval, a je za ním obrovský kus práce. Pevně věřím, že výstava bude úspěšná.

Napadlo tě na začátku tvé tvorby, že se jednou budeš uměním živit?
Takovéhle věci jsem neřešil. Nešel jsem do toho s ničím, graffiti mě prostě úplně zfetovalo. Je to skvělej fet.

www.pastaoner.cz

EXPO 2010 v Šanghaji začíná 1. 5. a potrvá do 31. 10. Tématem celosvětové přehlídky umění je Lepší město – lepší život. Na výstavu se přihlásilo přes 190 zemí z celého světa včetně Česka. Téma české účasti jsou „Plody civilizace“, což inspirovalo tvůrce vítězného návrhu k vytvoření imaginární urbanizované krajiny uvnitř českého pavilonu. Autorka ideového záměru Mgr. Lenka Lindaurová sestavila tým převážně mladých umělců, mezi nimiž nechybí zástupci české graffiti a streetart scény.