Těší mne, že prosincové vydání můžete již opět držet ve svých rukou, protože jste si ho vzali na nějakém z dobrých kulturních míst. Za dobu trvání restrikcí mohla společnost poznat, jaké to je žít v omezeních – která mají ještě navíc velmi diskutabilní a kontroverzní podobu, například včetně toho, že ministr kultury nebyl pro svůj rajón schopen prosadit ani otevření galerií, které z hlediska návštěvnosti v běžném chodu nepřevyšují ani limitovaně otevřené nadnárodní řetězce. Diskutabilní je stejně tak protežování projektů, jehož autoři na danou situaci zareagovali aktivitou a to takovou, že svou uměleckou činnost dokázali přesunout skrze zvolená média na obrazovky našich počítačů. Aktivita v době restrikcí se zřejmě cení, ale to, že každý druh umění je něčím specifický a takový přesun, například pro živé performativní umění – ať už samotnou performance, divadlo, tanec i hudbu – pozbývá smyslu, je v této kulturní kolonii paradoxně přehlížené. Dění v kultuře se tak stalo určitým zrcadlem jak aktivity, tak pasivity, včetně prosazování vlastních zájmů – například v případě kolektivu umělců, teoretiků a dalších, kteří zveřejnili zprávu o nově vzniklé České akademii vizuálního umění (velmi ambiciózní název), jež ale není de iure ani zapsaným spolkem (a dokonce ani firmou, kterou nemálo z umělců k akademii se připisujících na své umění mají) a která i přes svou neexistenci dokonce stihla odeslat takzvaný otevřený dopis, který nebyl ale schopen dohledat ani protext ČTK a ředitel uskupení jej zveřejňuje zřejmě jen na vlastní žádost. Čeho se takový dopis skutečně týkal, lze jen stěží tušit, neb takovou informaci přinesl pouze server aktualne.cz, jež byl jediným zdrojem celého tohoto výkřiku do tmy – zřejmě do té, v níž se nacházíme a o které v rozhovoru pro Lidové noviny mluvil sám ministr kultury. Onen otevřený dopis, který neexistuje, měl rozproudit otevření galerií, s upřesněním „alespoň soukromých“ a ukázal tak akorát na preferenci soukromých zájmů a obchodů a rozdělení kultury na veřejnou a soukromou. Než celá tato skutečnost ohledně fake news je možná smutnější, že jsou pod tímto výkřikem podepsaná i jména, jejichž tvorba je nám velmi známá – a ať už blízká či vzdálená. Skutečnost v tomto období nabývá nejrůznějších podob a rozkrývá i to, co skutečně bylo ve tmě. Já doufám, že PES ve třetím stupni galerie už víc nepokouše a ponechá je otevřené alespoň z 25 %, když ministr kultury je neotevřel ani z procenta jednoho.