Příslušnost. Dle etymologie vyjadřuje stav, kdy něco „patří“ nebo „je určeno“ pro konkrétní celek či uskupení. Tento význam slova se v průběhu času vyvinul, aby zahrnoval nejen vlastnictví či příslušnost k něčemu hmotnému, ale i pocit sounáležitosti, který vnímáme na emocionální nebo sociální rovině. Příslušnost je jedním z nejsilnějších principů, které definují naše vnímání sebe sama i světa kolem nás. Potřeba příslušnosti je zakotvena hluboko v lidské podstatě a projevuje se napříč kulturami, epochami i generacemi.

Neústupnost je vlastnost, která může být vnímána různými způsoby – pro někoho je to projev síly a odhodlání, pro jiného symbol tvrdohlavosti a nepružnosti. V současném světě, kde se od lidí očekává schopnost kompromisu a spolupráce, se však neústupnost stává tématem k zamyšlení. Je vždy prospěšné stát pevně na svém? Nebo jsou situace, kdy bychom měli přehodnotit své postoje a otevřít se novým perspektivám?

Sebestřednost, touha stavět vlastní potřeby a zájmy nad zájmy ostatních, se stává jedním z největších problémů této společnosti. Mezi zdravou sebedůvěrou a škodlivou sebestředností existuje jen tenká hranice.

Generace se nepřetržitě mění a každá z nich přináší nový pohled na svět, nové hodnoty a nové výzvy. Od Baby Boomers po Generaci Z čelila každá věková skupina jedinečným historickým a sociálním kontextům, které formovaly jejich kolektivní vědomí. Tyto rozdíly nejsou jen akademickým zájmem; mají skutečný dopad na každodenní život, pracovní prostředí i sociální dynamiku.

Balanc je tématem nejen červnového vydání Artiklu, ale také cestou k udržitelné budoucnosti. Jak moc se to jako floskule může zdát, je třeba ji opět opakovat. Nelze jednat pouze s ohledem na blízké zhodnocení svých činů. Trpělivost a vytrvalost jsou principy, které je třeba utužovat, aby budoucnost nezkapala na tekutých pilířích.

Reciprocita je termín, který se používá hlavně v několika kontextech. Klíčový je koncept v mezilidských vztazích. Základní myšlenka spočívá v tom, že lidské interakce jsou poháněny vzájemným dáváním a bráním. Již Aristoteles reciprocitu uváděl v souvislosti se spravedlností, kterou kotvil jako nejdůležitější z ctností, vztahuje ke druhému a nazývá se také dobrem pro druhé.

Schopnost přizpůsobit se. Obzvlášť v době turbulentních změn (ráda jsem vzkřísila tento, již kultovní, obrat) je rozvíjení adaptability jednou z možností, jak prožívat spokojenější život. Množství nových situací, požadavků i kontextů takřka nutí dynamicky reagovat a kdo ustrne, stihne akorát lamentovat, ale už nikoli žít. Změny můžou přinášet obavy a to ve všech kontextech – i v tom kulturním.

Přijmout změny je nutná cesta k růstu. Dlouhodobé ustrnutí v komfortní zóně přináší určité pohodlí a v důsledku rutinu, ze které se stává čím dál tím více zatuchlý gauč, ze kterého už se pak jen těžko vstává. Vystoupit ze stereotypu začíná častokrát slovy, které ne vždy následují činy.

Tématem Odhodlání představujeme myšlenkové naladění únorového Artiklu, který vás má inspirovat skrze rozmanité vhledy do jednotlivých sekcí kultury. Přestože je její podoba – jak estetická, tak myšlenková, až nepřehledně pluralitní, lze v jejím průsečíku najít trendy, které nejvíce aktuálně rezonují jak tvůrci, tak společností.

Leden je nejen prvním měsícem nového roku 2024, ale také prvním měsícem jedenáctého roku vydávání Artiklu. S úvodem nového období se vždy pojí buď předsevzetí, která se častokrát stanou jen neuskutečněnými sliby vůči okolí a nebo nejhůř – vůči sobě sama. Nebo se začátek roku pojí s předpověďmi, při kterých se ti zvědavější snaží svléknout háv budoucnosti a nahlédnout do ni. Ať už Nostradamus nebo Baba Vanga řekli pro tento rok cokoli, mnohé máme stále ve svých rukou sami. Stejně jako lednový Artikl, který přináší téma Obrození a věnujeme se mu už skrze výběr prezentovaného díla na titulní straně.

Jestli něco skutečně uteklo, tak bych za to považovala tento rok. Oproti zpomalení, které nastolil rok 2020 a s ním přítomná pandemie, kdy kultura nejen, že stagnovala, ale i skrze bariéry hledala nejrůznější cesty, jak se projevit, byl již tento rok, který prosincem právě končí, pln nejrůznějších projektů, témat i turbulentních společenských intervencí. Kéž žijeme v zajímavé době! Jakoby se opravdu stará čínská kletba, kterou jako motto užil kurátor Ralph Rugoff pro hlavní expozici 58. ročníku Benátského bienále v roce 2019, skutečně naplnila.

Říjen utekl podobnou rychlostí jako kulturou syté září a vy už otevíráte stránky listopadového Artiklu s tématem Regenerace. A přestože se tento pojem nejčastěji pojí s organismem, rozmanitá kulturní nabídka závěru roku jednoznačně sděluje, že regenerace probíhá nejen v tkáních, ale i na kulturním poli.

Září bylo skutečně intenzivním měsícem, ve kterém se k vám Artikl dostával nejen z dobrých kulturních míst, ale i z dobrých kulturních akcí. Kromě účasti na Art Book Fair 2023, který pořádala Galerie hlavního města Prahy, jsme také byli mediálními partnery festivalu Lunchmeat, který probíhal poslední zářijový týden ve Veletržním paláci Národní galerie a mediálním partnerem mezinárodního festivalu designu a volného umění Czech Design Week 2023, který proběhl ve výstavní síni Mánes, ve které jsme vám také přinesli doprovodný program v podobě přednášek a besed.

Září nastolilo svůj příchod a stejně tak je tady i nový Artikl. Tentokrát s tématem Konzistence otevírá otázky právě její podoby v úvodní eseji a přináší zamyšlení nad tím, jestli je ctnost být konzistentní – ať už v podobě žití v marnivosti či ve dušezpytném růstu. Konzistence se ale netýká jen úvahy, ale celého vydání a tak je v pravidelných rubrikách plníme opět kvalitativně vybraným obsahem. Nejen čtením je ale čtenář saturován a tak bych vás ráda pozvala na kulturní akce, se kterými bude Artikl v tento měsíc propojen nejen textově, ale i fyzicky a na živo.

Léto o sobě dává vědět tropickými teplotami, červencový Artikl vám dává vědět o aktuálním kulturním dění. Hluboce se nadechněte a pojďte se ponořit do hlubin kultury, ze které vám vytahujeme na suché stránky papíru množství výstav. Ty můžete skrze příjemné letní dny navštívit a zchlazení na plovárně vystřídat za zchlazení v klimatizovaných galerijních sálech.

Jen pouhé slovo žár nenechává při jeho zaznění chladný prostor. Takto funguje imaginace a jaké přineslo asociace našim redaktorům, jenž k žáru, jako k tématu, směřovali své texty? Už titulní strana červnového vydání je žhnoucí a koresponduje tak s žárem, který může být jak vysokou teplotou, tak vášní, energií.

Květnové vydání Artiklu se tentokrát zaměřuje na jedinečnost a ojedinělost. Přestože doba je poplatná nejrůznějším mustrům a to jak v umění, tak i v chování a jednání, podařilo se nám na poli kulturní scény najít opravdové unikáty, které vám nyní představím a pozvu vás k jejich hlubšímu prozkoumání.

Znovusestrojení. Jaro. První jarní den. Slunce rozehřeje zkřehlé tváře paprsky a navrátí na ně opětovně úsměv. Roční období, které nabízí nový vstup ku plánům i snům (a kdoví, jestli se i z mnoha snů nakonec nestane realizace…). Jaro přináší prostor pro nový začátek. A téma březnového Artiklu, kterým je právě Rekonstrukce, by mělo být inspirativním průvodcem na cestě za nimi. Průvodcem pozornosti hodným kulturním počinům.