Otevírám instagram, nechám se jím na pár minut pohltit. Je to velmi impozantní a dokonalé, sytí to touhu, všechno to chci – zažít nebo koupit. Po dalších pár minutách ale už nevím, co jsem vstřebávala. Tak jak rychle se ke mně vjemy dostaly, tak rychle také z mé paměti zmizely. Není to trvalý obsah. Sytíme se instantní potravou.

Žijeme v době, která se neustále snaží měřit, kategorizovat a definovat. Parametry se staly klíčovým nástrojem nejen ve vědě a technologiích, ale i v našich každodenních životech. Kolik hodin bychom měli spát? Jaké BMI je ještě zdravé? Jaký je ideální věk pro založení rodiny? Zdánlivě objektivní čísla se stávají měřítkem našich životů a formují naše rozhodnutí. Ve světě, který se zdá být stále méně předvídatelný, hledáme jistotu v číslech. Filozofové však varují před nebezpečím redukcionismu – člověk není jen souborem parametrů, nelze jej sevřít do tabulek a grafů.

Drazí čtenáři a čtenářky. Závislost. Pouto, které svazuje i drží. A zároveň slovo, které vyvolává rozporuplné pocity. Myslíme na drogy, alkohol, nikotin, ale také na sociální sítě, práci, vztahy nebo moc. Jsme svobodní nebo jen přecházíme z jedné závislosti do druhé?

Drazí čtenáři a čtenářky, tímto vás vítám v druhém vydání zcela nového Artiklu, které otevírá téma Obnova. Je to univerzální princip, bez kterého bychom nebyli schopni růstu, adaptace ani změny. Ať už se jedná o obnovu přírody, památek, duševního zdraví či společenských struktur, vždy představuje příležitost k novému začátku. Přelom roku je dobrým mezníkem pro změnu, stejně tak lze s naplňováním nových cílů ale začít už každé ráno.

Drazí čtenáři a čtenářky, právě držíte ve svých rukou zcela nový Artikl. To je na začátku nového roku konstatování, které je zcela nasnadě. Ovšem tentokrát se netýká pouze prvního vydání nového, již dvanáctého, ročníku Artiklu, ale jeho zcela nové podoby.

Slovo Předěl etymologicky označuje něco, co odděluje a zároveň spojuje – hranici, přechod, ale i možnost nového začátku. Předěl není pouze statický bod na ose času, ale dynamický proces, který v sobě skrývá potenciál transformace. A přesně takovým se pro Artikl stává tento prosinec. Dvanácté vydání jedenáctého ročníku, které budete právě číst, je nejen posledním vydáním tohoto roku, ale také posledním vydáním před transformací.

Příslušnost. Dle etymologie vyjadřuje stav, kdy něco „patří“ nebo „je určeno“ pro konkrétní celek či uskupení. Tento význam slova se v průběhu času vyvinul, aby zahrnoval nejen vlastnictví či příslušnost k něčemu hmotnému, ale i pocit sounáležitosti, který vnímáme na emocionální nebo sociální rovině. Příslušnost je jedním z nejsilnějších principů, které definují naše vnímání sebe sama i světa kolem nás. Potřeba příslušnosti je zakotvena hluboko v lidské podstatě a projevuje se napříč kulturami, epochami i generacemi.

Neústupnost je vlastnost, která může být vnímána různými způsoby – pro někoho je to projev síly a odhodlání, pro jiného symbol tvrdohlavosti a nepružnosti. V současném světě, kde se od lidí očekává schopnost kompromisu a spolupráce, se však neústupnost stává tématem k zamyšlení. Je vždy prospěšné stát pevně na svém? Nebo jsou situace, kdy bychom měli přehodnotit své postoje a otevřít se novým perspektivám?

Sebestřednost, touha stavět vlastní potřeby a zájmy nad zájmy ostatních, se stává jedním z největších problémů této společnosti. Mezi zdravou sebedůvěrou a škodlivou sebestředností existuje jen tenká hranice.

Generace se nepřetržitě mění a každá z nich přináší nový pohled na svět, nové hodnoty a nové výzvy. Od Baby Boomers po Generaci Z čelila každá věková skupina jedinečným historickým a sociálním kontextům, které formovaly jejich kolektivní vědomí. Tyto rozdíly nejsou jen akademickým zájmem; mají skutečný dopad na každodenní život, pracovní prostředí i sociální dynamiku.

Balanc je tématem nejen červnového vydání Artiklu, ale také cestou k udržitelné budoucnosti. Jak moc se to jako floskule může zdát, je třeba ji opět opakovat. Nelze jednat pouze s ohledem na blízké zhodnocení svých činů. Trpělivost a vytrvalost jsou principy, které je třeba utužovat, aby budoucnost nezkapala na tekutých pilířích.

Reciprocita je termín, který se používá hlavně v několika kontextech. Klíčový je koncept v mezilidských vztazích. Základní myšlenka spočívá v tom, že lidské interakce jsou poháněny vzájemným dáváním a bráním. Již Aristoteles reciprocitu uváděl v souvislosti se spravedlností, kterou kotvil jako nejdůležitější z ctností, vztahuje ke druhému a nazývá se také dobrem pro druhé.

Schopnost přizpůsobit se. Obzvlášť v době turbulentních změn (ráda jsem vzkřísila tento, již kultovní, obrat) je rozvíjení adaptability jednou z možností, jak prožívat spokojenější život. Množství nových situací, požadavků i kontextů takřka nutí dynamicky reagovat a kdo ustrne, stihne akorát lamentovat, ale už nikoli žít. Změny můžou přinášet obavy a to ve všech kontextech – i v tom kulturním.

Přijmout změny je nutná cesta k růstu. Dlouhodobé ustrnutí v komfortní zóně přináší určité pohodlí a v důsledku rutinu, ze které se stává čím dál tím více zatuchlý gauč, ze kterého už se pak jen těžko vstává. Vystoupit ze stereotypu začíná častokrát slovy, které ne vždy následují činy.

Tématem Odhodlání představujeme myšlenkové naladění únorového Artiklu, který vás má inspirovat skrze rozmanité vhledy do jednotlivých sekcí kultury. Přestože je její podoba – jak estetická, tak myšlenková, až nepřehledně pluralitní, lze v jejím průsečíku najít trendy, které nejvíce aktuálně rezonují jak tvůrci, tak společností.

Leden je nejen prvním měsícem nového roku 2024, ale také prvním měsícem jedenáctého roku vydávání Artiklu. S úvodem nového období se vždy pojí buď předsevzetí, která se častokrát stanou jen neuskutečněnými sliby vůči okolí a nebo nejhůř – vůči sobě sama. Nebo se začátek roku pojí s předpověďmi, při kterých se ti zvědavější snaží svléknout háv budoucnosti a nahlédnout do ni. Ať už Nostradamus nebo Baba Vanga řekli pro tento rok cokoli, mnohé máme stále ve svých rukou sami. Stejně jako lednový Artikl, který přináší téma Obrození a věnujeme se mu už skrze výběr prezentovaného díla na titulní straně.

Jestli něco skutečně uteklo, tak bych za to považovala tento rok. Oproti zpomalení, které nastolil rok 2020 a s ním přítomná pandemie, kdy kultura nejen, že stagnovala, ale i skrze bariéry hledala nejrůznější cesty, jak se projevit, byl již tento rok, který prosincem právě končí, pln nejrůznějších projektů, témat i turbulentních společenských intervencí. Kéž žijeme v zajímavé době! Jakoby se opravdu stará čínská kletba, kterou jako motto užil kurátor Ralph Rugoff pro hlavní expozici 58. ročníku Benátského bienále v roce 2019, skutečně naplnila.

Říjen utekl podobnou rychlostí jako kulturou syté září a vy už otevíráte stránky listopadového Artiklu s tématem Regenerace. A přestože se tento pojem nejčastěji pojí s organismem, rozmanitá kulturní nabídka závěru roku jednoznačně sděluje, že regenerace probíhá nejen v tkáních, ale i na kulturním poli.