Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem představuje výstavu Tři dimenze lásky / Studovali sochařství u Lukáše Rittsteina, která mapuje desetileté období fungování Ateliéru sochařství I na AVU. Nejde však o pouhý souhrn školních výsledků: expozice zachycuje okamžik, kdy se mladí autoři definitivně odpoutávají od pedagogického vedení a vstupují do prostoru ohledávání a modelování vlastního sochařského jazyka.

Cyklus, jehož je výstava součástí, sice akcentuje vztah učitel–žák, ale v instalaci, kterou připravil kurátor Petr Vaňous, už žáci stojí pevně ukotveni jako svébytné autorské osobnosti.

Rittsteinův ateliér dlouhodobě usiloval o široké a otevřené pojetí plastiky – od tradičního figurálního modelování přes abstraktní objekty až k instalacím a novým médiím. Podstatou byla práce s materiálem a odvaha překračovat jeho limity. Tento přístup je ve výstavě čitelný: každý z autorů volí vlastní polohu. Zastoupena je robustní hmota, subtilní gesto i koncept. Tři dimenze v názvu tak neodkazují pouze k trojrozměrnosti sochy, ale také k materiálu, prostoru a vztahu – ať už emočnímu, sociálnímu či čistě vizuálnímu.

Opětovná setkání s formou

Výrazným momentem expozice je setkání několika „sochařských evergreenů“ – děl, která již v rámci ateliéru získala status referenčních prací. Patří mezi ně plastiky Miriam Kaminské, Nikoly Emmy Ryšavé, Patrika Adamce, Dany Bartoníčkové i Pavlíny Kvity, jejichž rukopis je ve scéně okamžitě rozpoznatelný.

Kaminská tvaruje hmotu s důrazem na elementární gesto a fyzický dotyk, Ryšavá staví na emocionální vrstvě a křehké symbolice, Adamec pracuje s měřítkem a prostorovým vztahem díla k tělu diváka, zatímco Bartoníčková rozvíjí intuitivní a organicky formovanou strukturu a Kvita propojuje výraznou úspornost s hlubokým emocionálním napětím. Tyto polohy vytvářejí osu, kolem níž se rozehrávají další hlasy.

Opakovaně vystavované práce se vtiskují do paměti, ty po skrovnu viděné zase s odstupem času překvapí svou kvalitou – například cit pro detail a práci s hmotou v jemných detailech u sochařských miniatur Barbory Masaříkové. Ale i intimita uchovaná ve figurativní práci nedávné absolventky Kateřiny Šťastné, jejíž specifická práce se sádrou vzbudila u mnohých výrazný ohlas.

Přímý vhled do sochařských podob

Výstava těží z přirozené různorodosti: extrovertní a sebevědomé práce stojí vedle intimních solitérů, výrazově úsporné objekty kontrastují s expresivními formami. Celek je však promyšlený a soudržný – nikoli jako katalog možností, ale jako společná zpráva o současné generaci sochařů. Nespornou kvalitou instalace je i práce s prostorem galerie: sochy nejsou pouhými objekty, ale aktéry, kteří prostor utvářejí a diváka do něj vpouští.

Jednoznačně lze říci, že z ateliéru Lukáše Rittsteina vzešli výrazní sochařští autoři a autorky, jejichž práce obohacuje a inspiruje diváky napříč generacemi. Tři dimenze lásky připomínají, že sochařství dnes nemusí být obhajobou tradice ani útěkem k efektu. Může být otevřenou otázkou, setkáním i intimitou. Výstava dokládá, že nastupující generace českých sochařů má sebevědomí i vlastní hlas – a zároveň, že dobrý pedagog nevytváří následovníky, ale partnery v dialogu. Galerie Roudnice tak nabízí nejen reprezentativní představení současných sochařských poloh, ale také pozvánku k zamyšlení nad smyslem tvorby a pokračováním tvůrčího řetězce napříč tématy i generacemi.

Tři dimenze lásky / Studovali sochařství u Lukáše Rittsteina
Galerie Roudnice (Očkova 5, Roudnice nad Labem)
3. 10. 2025 — 11. 1. 2026